Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Jádro končí. Uhlí zanedlouho také. Co všechno nás může potkat?

Jádro končí. Uhlí zanedlouho také. Co všechno nás může potkat?
Osud jaderných a po nich i uhelných elektráren u našich západních sousedů je zpečetěn. Končí. Jak se s tím země vypořádá? Ovlivní toto rozhodnutí i Česko?

Němci s jádrem začali koketovat prostřednictvím pokusných reaktorů v 50. a 60. letech minulého století. První komerční jadernou elektrárnu spustili v roce 1969. V posledních dekádách je ale v Německu jaderná energetika politicky ožehavé téma a o útlumu jádra se debatuje v podstatě neustále. Existuje tu silné protijaderné hnutí, které například začátkem 70. let velkými demonstracemi zabránilo výstavbě jaderné elektrárny u obce Wyhl. Téma se otevřelo znovu v roce 2007 kvůli politickým dopadům energetického sporu Ruska a Běloruska a následně v roce 2011 po havárii v japonské Fukušimě. Další protesty vyvrcholily tím, že koncem května 2011 vláda Angely Merkelové slíbila zavřít všechny německé jaderné elektrárny do roku 2022.

Sbohem, jádro

A zavírá se čile, krok za krokem, rok za rokem. Němci proto počítají s tím, že — alespoň dočasně — dojde ke zvýšení cen elektřiny. Aby to domácnosti pocítily co nejméně, má cenový rozdíl pokrýt vládní příspěvek ve výši přinejmenším dvou miliard eur ročně. A další finance pak půjdou na odškodnění majitelů uhelných elektráren, kteří budou muset také zavírat.

Německé jaderné elektrárny

Postup je nekompromisní: už koncem roku 2017 se poroučel jaderný blok elektrárny Gundremmingen B. Šlo o poslední tamní jadernou elektrárnu, která měla v provozu současně dva bloky. Celkový výkon německých jaderných elektráren tím klesl o dalších 1 344 MW. Naši sousedé tak dnes provozují už pouze sedm jaderných bloků s výkonem jen těsně nad 10 GW. Další blok se chystají odstavit koncem letošního roku a na mušce je blok jaderné elektrárny Philippsburg 2. Další bloky budou během příštích dvou let: ukončí provoz bloky o výkonu asi 4,3 GW.

V roce 2038 bude hotovo

Po jádru přijdou na řadu uhelné elektrárny. Oficiální zdůvodnění zní, že je to proto, aby Německo — které už loni ukončilo těžbu černého uhlí — snižovalo emise oxidu uhličitého a bylo schopné dostát svým klimatickým závazkům. Řada odborníků si ale myslí něco jiného.

Plán zní: úplně přestat používat energii z uhlí nejpozději do konce roku 2038. Pokud všechny zúčastněné strany budou souhlasit, lhůta se zkrátí už na rok 2035. K takovému závěru dospěla koncem ledna takzvaná uhelná komise.

Aby to bolelo o něco méně, získají regiony, kterých se rušení uhelné energie dotkne nejvíc, strukturální pomoc ve výši čtyřicet miliard eur během následujících dvou dekád. Rozhodnutí by mělo závazné i pro budoucí vlády. Těžba a spalování uhlí dnes živí asi šedesát tisíc lidí. Nejdotčenější jsou spolkové země na východě — Braniborsko, Sasko a Sasko-Anhaltsko.

Atomová elektrárna.

Z uhlí dnes pochází asi třetina německé elektřiny a ústup by podle komise měl být postupný. Do roku 2022 se zruší černouhelné a hnědouhelné elektrárny o celkovém výkonu 12,5 GW. Do roku 2030 pak ukončí provoz další zařízení, takže Německo by tou dobou mělo z uhlí vyrábět už jen 17 GW ročně (devět z hnědého a osm z černého). Dnes je „uhelných“ zhruba 45 GW. A na nulu by se mělo dosáhnout koncem roku 2038.

Hrozí vyšší produkce CO2?

Jak už zaznělo, Německo, které chce do roku 2050 snížit emise až o 95 procent v porovnání s rokem 1990, prohlašuje, že všechny tyto kroky mají vést ke snižování emisí; řada odborných hlasů ale oponuje. Jak budou elektrárny odstavovány, budou ty zbývající muset zvýšit produkci a tím i emise CO2. Anebo bude země nucena energii dovážet — ta bude ale pocházet zase z fosilních paliv.

Zdroje elektřiny v Německu.

Milníkem se stane rok 2022, tedy soumrak jaderných elektráren. Podle mnohých odborníků je značně nejisté, zda chybějící objemy mohou nahradit obnovitelné zdroje. Ty mimo jiné totiž provázejí vyšší nároky na přenosovou soustavu. Německo plánuje také výstavbu plynových elektráren, které budou do vzduchu opět chrlit CO2, byť v menší míře. V neposlední řadě povede odstávka těchto zdrojů německé energie ke zvýšení emisí v okolních zemích.

Kalkul nebo bezradnost?

Jaké tedy mohou být dopady na sousedy včetně Česka? Možných scénářů je pochopitelně celá řada a tady jsou některé z nich. Část expertů se domnívá, že Německo se snaží vytlačit uhelné zdroje pomocí plynu prostřednictvím zdražování emisních povolenek. Cílem jaksi druhoplánovým má v tomto případě být jednak otočení vývoje, který nabral nežádoucí směr v důsledku mnoha dřívějších chybných a neracionálních rozhodnutí, jednak také zachování pověsti země, která vede tažení proti klimatickým změnám a za snižování emisí CO2. K tomu by však dnešní ceny emisních povolenek nestačily a musely by se, zřejmě dost dramaticky, zvyšovat. Následky by mohly mít katastrofální dopad na cenu elektřiny nejen v Německu, ale klidně na celém kontinentu.

Jiní odborníci mají za to, že celá věc pramení spíš z jisté bezradnosti německých politiků. Současná cena povolenek se pohybuje kolem 20 eur za tunu CO2 a lze čekat, že ještě nějakou chvíli poroste. Vede to k cenám silové elektřiny přesahujícím 50 eur za MWh, což je úroveň někdy z let 2010 nebo 2011 — tedy před snížením cen povolenek a před vybudováním kapacit s přebytkem výkonu, což ceny silové elektřiny snižovalo. Pokud by se podařilo takovou situaci navodit, přerod evropské energetiky na nízkoemisní by mohl být celkem klidný a nedramatický. Jestliže ale ceny povolenek v dohledné budoucnosti narostou na 40 nebo 50 eur za tunu CO2 — což řada odborníků předpovídá — nebo dokonce ještě vyšší, významně to ovlivní (nejen) českou energetiku i celou společnost.

Polsko v problémech

Nejvíc zasažené by bylo podle všeho Polsko, kde ve výrobě elektřiny jasně vládne uhlí a které se ze strategických i politických důvodů snaží být co možná nejméně závislé na ruském plynu. A právě co nejmenší podíl fosilních paliv při výrobě elektřiny — nebo alespoň co nejsnazší přístup k co nejlacinějšímu plynu — je klíčem ke zdárnému přečkání této turbulentní doby.

Topící domácnosti.

Naši severní sousedé tak v podstatě nemají šanci získat levnější plyn než Němci. A pokud tím, kdo stanovuje tržní ceny budou německé elektrárny, je nasnadě, že polské plynové elektrárny nemohou být rentabilní. Navíc úprk Polska od uhlí by se bouřlivě projevil na zaměstnanosti.

Jak u nás?

Zhruba čtyři desetiny elektřiny se v Česku vyrobí zdroji bez emisí, něco přes polovinu pak pochází z fosilních paliv, především samozřejmě z uhlí. Kdyby došlo k nastíněnému dramatickému scénáři v Německu, generovala by výroba a případné vyvážení jaderné elektřiny velice zajímavé zisky. Naproti tomu uhelné bloky by se kvůli drahým povolenkám musely výrazně změnit — a to i při vysokých cenách elektřiny. Zdražování povolenek by totiž vedlo k tomu, že elektrárny, do nichž majitelé investovali obrovské sumy peněz na jejich ekologizaci, by přicházely o zákazníky.

Podíl energie v Česku.

Ano, v záloze je několik připravených a dnes zatím neprovozovaných plynových elektráren; ty však absolutně nemohou nahradit ty uhelné. Cena elektřiny pro koncové zákazníky by neúměrně stoupala — byť pořád méně než v Německu.

V neposlední řadě by se chmurný německý scénář promítl i do českého teplárenství. Centrální zdroje tepla totiž od určité velikosti rovněž musejí kupovat emisní povolenky. Kdyby se jejich ceny výrazně zvýšily, rentabilita takových tepláren by byla přinejmenším diskutabilní. V konečném důsledku by to mohlo vést až k zániku centrálních zdrojů tepla spalujících uhlí, a dost možná i těch plynových.

Kvůli drahé elektřině a hůř dostupnému a dražšímu plynu by na tom byly nevalně i mnohé lokální tepelné zdroje, a to včetně například tepelných čerpadel. Naopak lokální uhlí by bylo zajímavější — došlo by k uvolnění zásob a tím k poklesu cen. Kam by to vedlo? Drobné zdroje nemají povinnost kupovat povolenky a plnit emisní limity — jaký ekologický dopad by mělo opuštění centrálních zdrojů a návrat k malým domácím kotlům na uhlí, si asi umíme představit…

Nejlepší články e-mailem