Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Aktuálně čtete

Karel Dobřemysl (Bioplynová stanice Kadov): V bioplynce všechno záleží na palivu
7 min 5748
27.10.2020 / Martin Kužel / 7 min. čtení

Karel Dobřemysl (Bioplynová stanice Kadov): V bioplynce všechno záleží na palivu

Karel Dobřemysl (Bioplynová stanice Kadov): V bioplynce všechno záleží na palivu
Bioplynová stanice Kadov stojí v zemědělském areálu obce Lnářský Málkov na místě bývalého vepřína. Společnost E.ON je odběratelem zelené elektřiny, která zde vzniká spalováním metanu vyrobeného organickým rozkladem v anaerobním prostředí. O jak složitý proces se jedná a proč konkrétně se Výrobně obchodnímu družstvu Kadov vyplatí bioplynku provozovat, jsme se zeptali předsedy představenstva pana Karla Dobřemysla.

Můžete nám přiblížit činnost vašeho družstva?

Novodobé družstvo VOD Kadov u Blatné vzniklo v roce 2000, transformací bývalého Jednotného zemědělského družstva Viklan Kadov. Zabýváme se klasickou zemědělskou výrobou – rostlinnou a živočišnou, k čemuž se na konci roku 2012 přidala výroba elektrické energie z bioplynové stanice. Chováme řádově 250 krav s tržní produkcí mléka a 40 kusů masného skotu plemene Simentál a Limousine. Ročně vyprodukujeme dva miliony dvě stě litrů mléka a přes mlékařské hospodářské družstvo Jih ho jako surovinu vyvážíme do Německa. Masný dobytek, mléčné býčky a vysokobřezí jalovice prodáváme jak u nás, tak v cizině. V rostlinné výrobě se zabýváme především výrobou objemných krmiv pro živočišnou výrobu a bioplynovou stanici, dále pak výrobou obilovin, olejnin a brambor na výrobu škrobu.

Kolik obcí sdružujete? Jde jenom o Lnářský Málkov?

Hospodaříme na cca 26 katastrech, do hlavní oblasti patří mimo Kadova také místní části obce jako je Vrbno, Pole, Lnářský Málkov, Mračov a dále pak Čekanice a Svéradice. Vzdušnou čarou pokrýváme plošně asi 20 kilometrů. Naše základní středisko je v Kadově, kde máme administrativní budovu, dílny a posklizňovou linku. V sousedním Lnářském Málkově provozujeme veškerou živočišnou výrobu a bioplynovou stanici. Když jsem v roce 2010 do VOD Kadov přišel, hospodařili jsme na výměře 730 hektarů. Během několika let se podařilo tuto výměru zdvojnásobit na dosavadních 1550 hektarů, z čehož 550 tvoří trvalé travní porosty.

bioplynka_1

Daří se zemědělské výrobě v současném podnebí?

Ale ano, nějak tu fungujeme. Nacházíme se v méně příznivé výrobní oblasti, ale stěžovat si úplně nemůžeme. V posledních čtyřech letech jsme se potýkali s problémem sucha, jako asi všude, ale byla tu i lokální místa, kde hlavně vloni pršelo více. Kvůli suchu jsme měli v jednotlivých letech až o 40 % nižší průměr výnosu obilovin, olejnin, brambor a píce na trvale travních porostech.

A je to tím suchem?

Tady jednoznačně, protože hospodaříme na velmi členitém a málo úrodném terénu. Bonita půdy je asi tři koruny a padesát haléřů, což hovoří samo za sebe. K tomu podloží žula, propustné, písčité a kyselé půdy a žulové lomy kolem dokola… Je tu hodně remízků, takže krajina hezká především na turistiku, ale na to hospodaření už je to trochu složitější. Ideální by pro nás bylo, kdyby pršelo alespoň každých čtrnáct dní. Když déšť nepřijde delší dobu, dochází k velkým a rychlým redukcím porostů, když to řeknu velmi zjednodušeně.

To se asi úplně nedařilo za poslední roky…

Úplně ne, takže jsme přistoupili i ke změně struktury plodin a jejich pěstování. Co se týká trvale travních porostů, snažíme se už šest let o obnovy, abychom dosáhli větších výnosů a měli dost krmení pro krávy i pro bioplynovou stanici. V roce 2015 se nám to bohužel nepodařilo, takže jsme byli nuceni krmení nakupovat. Tím došlo i ke snížení výkonu u bioplynové stanice, zhruba o 15 %. V tomto roce jsme se museli rozhodnout, jestli dáme sklizené krmení kravám nebo bioplynové stanici – takže jsem se rozhodl pro krávy.

bioplynka_2

Oboje se musí krmit.

Bioplynovou stanici „nastartujete“ podstatně rychleji, takže se snažíme dbát na kvalitu krmiv především pro krávy. Ač se to může zdát ekonomicky špatně, tak z mého pohledu je to dobře, poněvadž když krávy ošidíte, trvá dlouhou dobu, než se vzpamatují a dostanou se do kondice a výkonu. Za to u bioplynky nám stačí týden, maximálně dva. U ní je důležitý především objem vstupů, i když nijak nezanedbáváme ani jejich kvalitu.

Když přejdeme k bioplynce ­– jak dlouho už tu stojí?

Dnes je to už osm let. Naše bioplynová stanice stojí na místě, kde se kdysi dávno v 60. letech budovala porodna prasnic. Když jsem sem přišel já v roce 2010, pořád ještě stála, ale o rok později jsme chov prasat ukončili, protože to ekonomicky nevycházelo, a navíc stavba samotná byla v havarijním stavu, životu nebezpečná jak pro zvířata, tak lidi. Dokonce se tam v zimě 2010 propadl kus stropu.

Nebohé prasnice.

Jak říkáte. A v tu dobu přišla myšlenka na stavbu bioplynové stanice, kterou jsme nakonec spustili 17. prosince 2012. Postavená byla během půl roku a funguje na německé technologii Hochreiter s dobou zdržení ve fermentoru napočtenou na 85 dní, dle vstupních materiálů. Je to, já bych řekl, „zemědělská“ bioplynová stanice, která si dokáže poradit i s horším vstupním materiálem. Krmení bioplynky funguje dvěma zůsoby – přijímá jednak tuhý materiál, jako je senáž, siláž a další, a jednak tekutý materiál, což je třeba kejda prasat a skotu. Po ukončení procesu ve fermentorech vychází produkt, digestát, do meziskladové jímky, kterou používáme na separaci. Snažíme se separovat 100 % digestátu, tuhou složku neboli separát pak využíváme jako stelivo pro dobytek a tekutou část čili fugát ve vícesložkovém hnojivu, na ornou půdu a trvale travní porosty. Díky tomu, že separát steleme, se zlepší i jeho vlastnosti, přijde do něj organická hmota v podobě výkalů a doplní se trochu uhlík, který se po zpracování v bioplynové stanici z větší části ztratí, protože se vypálí.

bioplynka_3

Neměli jste v počátcích výstavby problémy s okolím, třeba kvůli zápachu?

Já jsem rád, že se na to ptáte, protože zápach z bioplynové stanice je mýtus. Pokud hovoříme o anaerobní fermentaci, což znamená fermentaci bez přístupu vzduchu, tak zápach ze samotného provozu nemůže logicky existovat. Lidé bohužel neví, co to je, takže tomu nevěří a představují si kdovíco se do bioplynky nebude házet – třeba odpad z jatek, mršiny, prostě všechno možné, co by tvořilo zápach. Abychom předešli podobným domněnkám a tento mýtus zmizel, zařídil jsem výpravu pro občany obce Kadov a její přilehlých obcí včetně Lnářského Málkova. Nakonec se z trvale hlášených 360 občanů přihlásilo 54. Dojeli jsme do jedné bioplynové stanice stejného charakteru jako měla být ta naše, aby to lidé viděli v reálu a abychom předešli hospodským povídačkám. Myslím, že dost z nich pochopilo, co to je, a obavy, že bude všechno špatně, se povedlo rozptýlit. Během provozu momentálně nějaký zápach cítit je, ale není to bioplynka samotná – je to vstupní materiál, především prasečí kejda, jejíž zápach, přestože se naváží do zakryté vstupní jímky, občas i tak vyvane ven. Naštěstí převažují jihozápadní větry, které směřují ze vsi pryč. Lidé tu byli už dříve zvyklí na prasečák, oproti němuž jsme snad lepší, i když to tak někdy neslyšíme.

Mohl byste mi popsat, jak taková bioplynová stanice vlastně funguje? Od začátku do konce?

Na začátku je vstupní materiál, který je, jak jsem už zmínil, tekutý a tuhý. Z tekutého používáme prasečí kejdu, kterou si navážíme z jednoho nedalekého chovu. Té se do bioplynky dávkuje zhruba 25 kubíků denně. Následně přidáváme ředící složku, což může být močůvka, splašková voda z areálu ve Lnářském Málkově nebo technologická voda. Z tuhého vstupního materiálu používáme senáž, hnůj, kukuřičnou siláž, čirok nebo omelky z výroby krup. Pro zajímavost, množství hnoje jde v takové dávce, abychom nemuseli draze nakupovat mikroprvky potřebné pro fermentační proces. Většina bioplynek totiž musí tyto látky přidávat a nakupovat za poměrně vysoké ceny.

Co se stane dál? Používáte nějaké speciální bakterie, které se musí do fermentoru vkládat?

Ne, díky tomu, že používáme organické hnojivo, tedy kejdu prasat a hnůj skotu, si udržujeme hladinu mikroprvků na dobré úrovni a nemusíme externě dodávat nic. To je také jeden z hlavních důvodů, proč používáme tuhle konkrétní recepturu – abychom mohli vycházet především z vlastních zdrojů a nakupovali jen úplně nutné minimum. Ale pojďme dál. Ředicí a tekutá složka, které jsem zmiňoval, jdou z příjmové jímky, přes centrální pumpe box kde se nachází centrální čerpadlo s rozvody. V něm si zvolíte, kam chcete materiál přečerpat. Máme tu dva fermentory, do kterých kombinujeme tekuté materiály dvakrát denně, abychom udrželi správný poměr všech složek a jejich dávkování, jak nám poradil náš biolog. Pevná složka ­– senáž, siláž a omelky – se sendvičově založí do krmného vozu a zhruba každou hodinu se určité množství pro daný výkon posouvá do fermentoru. Tam jsou dvě mechanická pádlová míchadla, která mají velkou účinnost a dokáží si poradit i s horším materiálem. Z hlavního fermentoru materiál přechází do fermentoru druhého neboli „dofermentoru“, čili jde tak trochu o zařízení dva v jednom. Odtamtud materiál putuje do meziskladové separační jímky, kde buďto separujeme, což se snažíme dělat vždy, anebo, pokud neseparujeme, odtéká přepadem digestát do koncového skladu.

bioplynka_4

Jaký má to zařízení výkon?

Naše bioplynová stanice může mít výkon až 800 kW za hodinu, přičemž za běžného provozu vyrábíme 750 kW za hodinu elektrické energie. To je z důvodu konstrukce motoru, který není stavěný na neustálý maximální výkon, ale pouze pro maximální výkon nárazový.

A ta elektřina tam tedy vzniká kde? Moje představa byla, že produkujete bioplyn, který získáváte fermentací bez přístupu vzduchu, a ten se pak následně pálí – je to tak?

O elektřinu se stará generátor. V průběhu procesu, který jsme si popsali, vytváříme bioplyn. Asi 70 % vznikne v prvním fermentoru, to je to gros, a zbylých 30 % v dofermentoru. Plyn pak jde potrubím přes chlazení do motoru, kde se smíchá se vzduchem a následně spaluje. Stejně jako kdybyste spaloval třeba naftu, jen tady pálíte vyrobený metan. Motor následně pohání generátor, který vytváří elektrickou energii a ta se přes trafo distribuuje do sítě. Jak snadné.

Spotřebováváte vyrobenou energii i ve vlastním provozu nebo ji pouze prodáváte ven?

Malé množství spotřebujeme, protože je to pro nás samozřejmě výhodnější než ji nakupovat zvenčí distribučně. Úspora je to veliká, řádově 75 %. Energii využíváme v živočišné výrobě, konkrétně v areálu ve Lnářském Málkově. Výhodou je, že za vlastní spotřebovanou elektrickou energii dostaneme tzv. zelený bonus, což je další úspora nákladů. Kromě toho využíváme i vzniklé odpadní teplo. To částečně spotřebujeme v naší vlastní sušárně, kde kromě sušení dřeva spolupracujeme s jednou společností, zabývající se výrobou organických hnojiv a substrátů pro zahradnictví. Pro tuto společnost sušíme nebo propařujeme substráty, které tím sterilizujeme. Sterilizační proces musí probíhat o teplotě cca 85° po dobu zhruba jednoho týdne. To jsou naše dva hlavní přivýdělky provozu bioplynové stanice nad rámec výroby elektrické energie.

bioplynka_5

A ten hlavní?

V momentě, kdy bioplynová stanice vyrábí, jak má, máme za rok tržby zhruba dvacet tři milionů korun. K tomu z vedlejší činnosti, tedy sušárny, utržíme ještě okolo tři sta tisíc korun ročně.

Jak velká byla počáteční investice?

Samostatná bioplynová stanice stála šedesát pět milionů korun a nějaké drobné. K tomu se dělal silážní žlab a nakoupila potřebná technika. Tu jsme nepořizovali primárně jen kvůli bioplynce, ale i k využití pro rostlinnou a živočišnou výrobu. Je to prostě kombinace, ať už jde o techniku tažnou nebo manipulační. Kdybychom to sečetli celé, tak jsme na sumě sedmdesáti až sedmdesáti pěti milionů korun.

A návratnost?

Ta se sice počítá dobře u stolu v tabulkách, ale realita je trochu jiná. Původně byla napočtená na 10 let, ale záleží hodně na cenách vstupních materiálů. Když vyrábíte senáž a siláž a budou roky jako byl ten loňský a předloňský, tak tuna vyprodukovaná nebo koupená může jít vůči výkonu materiálu třeba až do mínusových hodnot. Kukuřice může stát sedm set korun za tunu, ale taky třeba trojnásobek, chápete. To je jedna věc. K tomu si přidejte cenu kalkulovaných oprav, která se pohybuje od milionu a půl ke dvěma milionům za rok, a takhle můžete pokračovat. Je to zkrátka letitý proces a návratnost může jít nahoru a dolů. Čistá ziskovost naší bioplynové stanice, při normálním chodu a dobrých vstupních materiálech, po odečtení všech udržovacích nákladů a vícenákladů, se může pohybovat v rozmezí dvou až tří milionů korun ročně.

bioplynka_6

Ovšem za ideálního chodu.

Tak. Bioplynka má veliký doběh, než vůbec zareaguje na změnu. Pokles nebo nárůst výkonu se může projevit za tři až sedm dní nebo také v řádu týdnů, což představuje nemalé případné výpadky tržeb.

Kolik lidí je zapotřebí k obsluze celé bioplynky?

Na stálo tam nikdo není. Navážení substrátů zajišťuje rostlinná výroba, s tím, že chlapi se pak věnují jiným činnostem v podniku. Celkově se o ni staráme tři z důvodu zastupitelnosti – jeden hlavní, který zodpovídá za celkový chod, a dva, včetně mě, kteří máme na starosti víkendy, aby si ten hlavní taky odpočinul. Bioplynovou stanici je ale možné ovládat i přes vzdálenou plochu, což můžete v případě potřeby odkudkoliv, třeba z dovolené.

Kolik toho denně takové zařízení pozře?

Podle výkonnosti vstupních substrátů zhruba od šedesáti do sedmdesáti tun, což je pěkná porce, když si představíte, kolik tisíc tun tam spotřebujeme za celý rok. Strašně záleží na kvalitě vstupních materiálů, jak už jsem předeslal. My to počítáme tak, že tuna vstupního materiálu vyprodukuje určitý počet kilowatt. Máme třeba senáž, jejíž tuna může dávat od 10 kW až po maximum 17 kW za hodinu, u kukuřice je to za hodinu od 15 kW do 22 kW. To už musí být ale hodně pěkná. S hnojem totéž. A tak dále. Obsluha na to reaguje, protože to za ty roky už zná a podle vzorků dokáže namíchat potřebná množství pro daný výkon. Výkyvy jsou různé. Dívat se na to optikou, že bioplynka je nějaké zlaté rito, jak se možná většina lidí domnívá – tak to určitě není.

bioplynka_7

Nelitujete teď svého rozhodnutí ji postavit?

To v žádném případě. Rozhodli jsme se pro ni, protože je to pro nás další výroba, kterou je možné, na rozdíl od našich ostatních činností, naplánovat dopředu. Kdežto u ostatních výrob něco děláte a nevíte, co za to dostanete a co z toho do poslední chvíle vyleze, natož v jaké kvalitě. Troufnu si říct, že bioplynka nám slouží tak trochu jako stabilizační prvek družstva.

Inspirovali jste někoho v okolí, aby si také pořídil bioplynovou stanici?

Byli se tu podívat z několika nejmenovaných podniků a rozhodovali se, jestli jo nebo ne a jakou technologii zvolit. Nakonec si vybrali obdobnou nebo stejnou. Takže ano, minimálně jeden podnik jsme inspirovali technologií a nejednomu dali podnět ke zlepšení využití digestátu.

A jedna otázka závěrem – používáte u vás ještě nějaká další ekologická řešení?

V tuhle chvíli ne. Měl jsem v plánu projekt solárních panelů o výkonu 300 kW, ale pak nám zarazili investice. Teď tu máme další projekt fotovoltaiky na střechy – vyrobenou energii bychom mohli spotřebovávat v areálu v Kadově, kde máme zázemí. Stojí tu sídlo firmy, dílna, parkují tu stroje, máme tu sklad, silážní žlaby a podobně. Momentálně zjišťujeme, jestli se nám to vyplatí, protože spotřeba elektrické energie v Kadově není zas tak velká jako ve Lnářském Málkově, kde stojí bioplynka a kravín. Takže uvidíme, jak to vyjde.

Nejlepší články e-mailem