Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Aktuálně čtete

Když zima není: Spasí lyžování umělý sníh?
6 min 3443
30.4.2020 / Daniel Storch / 6 min. čtení

Když zima není: Spasí lyžování umělý sníh?

Když zima není: Spasí lyžování umělý sníh?
Jen před pár dny se ozvaly poslední přízemní mrazíky, slavobrána nástupu jara. Na nejvyšších vrcholcích naší země lze sice ještě narazit na sněhové čepice, nicméně zima se na další tři čtvrtiny roku už definitivně vzdala své vlády. A nastal čas sčítání škod.

Letošní sezona dopadla na české vlekaře tvrdě. Nařízení vlády ze třináctého března, uzavírající sjezdovky kvůli onemocnění covid-19, se stalo v podstatě jen smutnou tečkou za celým příběhem, jehož zápletku od počátku diktovaly především vysoké, nebo spíš nedostatečně nízké teploty. Letošní zima byla výjimečně teplá, suchá, slunečná a například v prosinci dosáhly teploty o necelé tři stupně výše, než činil dlouhodobý normální stav z let 1981 až 2010. Bohužel to nebylo poprvé.

V následujících měsících se ukáže, jaký bude mít daná situace vliv na stav podzemních vod a kolik vrásek nadělá českým zemědělcům a zahrádkářům. Pro teď se ale pojďme ještě na chvíli vrátit na tuzemské svahy, kde byl sníh nahrazen bující květenou. Vlekaři a provozovatelé ski areálů, jak si lze snadno představit, mají totiž důvod ke starostem už teď.

Když zima není_1

Pětapadesát let umělého sněhu v Česku

Hlavním centrem tuzemského zimního klouzání se v průběhu let stala Pec pod Sněžkou, první vlek, poháněný motorem z tanku, se na našem území objevil na krkonošské Muldě u Husovy boudy v roce 1957. Umělé zasněžování tou dobou už ve světě existovalo dobrých pět let a dočkalo se své premiéry v Catskill Mountains v Appalačském pohoří.

Nutno dodat, že ani v tomto ohledu se socialistické Československo nebránilo pokroku. První umělé vločky byly u nás vypuštěny na svah již 12. listopadu 1965 v krušnohorské Zadní Telnici nedaleko Ústí nad Labem, a to poprvé v celém socialistickém bloku. Od té chvíle mohli provozovatelé sjezdovek a běžeckých tratí spát o něco klidněji ve víře, že alespoň na chvíli skutečně poručili větru dešti. Nyní se však mění pravidla hry.

Není voda, nejsou závěje

S umělým zasněžováním bude – viděno ekologickou optikou – vždycky problém. Nepřirozeně prodlužuje trvání zimy, což ovlivňuje vegetační cykly, delší lyžařské sezony znamenají méně klidu pro zvěř a více odpadků na uklizení, protiargumentů je zkrátka dost. A vše nasvědčuje tomu, že si sněžná česká ani zahraniční děla hned tak neodpočinou.

Když zima není_2

Společná studie výzkumníků z Neuchâtelské univerzity a z Institutu pro sníh a laviny uvádí, že švýcarské rezorty ztratily od roku 1970 více než měsíc pokrytí sněhem, sezona začíná o dvanáct dní později a končí o pětadvacet dnů dříve. Podobné zprávy se hrnou z celé Evropy. A třebaže loňské bádání Pavla Tremla z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka dokazuje, že umělý sníh z přírodních zdrojů nezpůsobuje výraznější kontaminaci půdy ani vody, pokud již není kontaminovaný samotný vodní zdroj, provozovatelé ski areálů si mohou mnout ruce jen z části a krátce.

Sebešetrnější vodní dělo je i nadále k ničemu bez vody. A té je třeba opravdu hodně. Výměra plochy zasněžovaných sjezdovek v ČR činí dle údajů Asociace horských středisek ČR 1470 hektarů. K zasypání takové výměry vyrobenými sněžnými krystalky jsou třeba tři miliony m3 vody ročně. To je zhruba objem vodní nádrže Jordán v Táboře. Spotřeba energie pro zasněžování sice klesá a nyní vyjde na přibližně 3 kWh energie denně na jednoho lyžaře, ale musíme si uvědomit, že jedno středisko jich každý den navštíví i několik tisíc. A zásoby vody se tenčí. Na mnoha místech přestává být odkud brát.

Když zima není_infobox_1

Vloni to týdeníku Euro potvrdil například i Petr Chrostek z beskydských Pusteven s tím, že napájející bystřiny jednoduše vyschly: „Situace je tak kritická, že množství vody není v žádném případě dostatečné ani k zasněžení jediné sjezdovky. Kvůli klimatickým změnám v posledních letech už totiž také neplatí, že v zimě je na Pustevnách ve výšce nad tisíci metry nad mořem sníh vždycky.“

Tomáš Klinský, provozovatel lokální sjezdovky Skiareál Šerlišský mlýn u Deštné v Orlických horách, ale míní, že tak zle jako letos ještě nebylo: „Mohu potvrdit, že katastrofální zima, co se týče přírodního sněhu, byla ta letošní. V minulých letech vždy něco napadlo, ale otázkou je, kdy. V našem oboru je velmi nutné areál rozjet nejdéle na vánoční svátky. V případě, že spoléháte na přírodní sníh, je to obrovské riziko. Navíc klienti v dnešní době nejsou ochotni lyžovat na špatně připravených a nedosněžených svazích. Loni byla situace zcela jiná, v lednu napadlo obrovské množství sněhu a dosněžovat již nebylo potřeba.“

Pokuty, nádrže, piliny a víra

A co tedy mohou vlekaři dělat, když nenapadne?

Variant není mnoho. Jistou, nicméně ilegální cestou je začít brát vodu ze zapovězených míst. Na podobnou činnost ale myslí jednak vodní zákon a jednak Česká inspekce životního prostředí, jež má pravomoc udělovat relativně nepříjemné finanční postihy. Letos se o tom na vlastní kůži přesvědčila společnost Mega Plus, provozující SkiResort Černá hora – Pec, jíž byla vyměřena pokuta ve výši 120 000 Kč za přílišné, povolení překračující vytěžování místních potoků. Provozovatelé lyžařského areálu v Koutech nad Desnou na Šumpersku ze společnosti K3 Sport si pak na konci loňského roku odnesli souhrnný „flastr“ v podobě téměř tří set tisíc za černý odběr vody z řeky Desná v časech sucha. Tuto cestu tedy rozhodně nelze doporučit ani z etického, ani z ekonomického hlediska.

Když zima není_3

Variantou číslo dvě je pak vytváření rezerv na horší časy. Ani to se ale neobejde bez problémů. Vytvoření akumulačních vodních rezervoárů, které lze vidět u některých svahů, není za hubičku i papírování je náročné, ale především je potřeba najít vhodný rovný prostor. Navíc se jedná o řešení určené pouze pro menší sjezdovky, tedy pokud by si vlekař nechtěl k rozsáhlému areálu vybudovat rovnou vlastní přehradu.

Když zima není_infobox_2

Bohužel cestou není ani výstavba tzv. sněžných farem, známých například ze švýcarského Davosu. Tam je před koncem sezony jistá část sněhu uchovávána v pilinách. Jedná se ale o relativně nepatrné množství, využívané později v nouzi pro tvorbu kratších běžeckých tratí před začátkem následující sezony. Nic pro dlouhé sjezdovky. A tím výčet víceméně končí ruku v ruce s podotknutím, že bez vody a dostatečně minusových teplot nemůže pomoci provozovatelům zimních areálů v podstatě nic. Neznamená to ale, že by vlekaři ztráceli naději.

To dokazuje i Tomáš Klinský ze Šerlišského mlýna: „Jsem optimista a doufám, že vždycky bude alespoň pár dnů mrznout a sníh si vyrobíme. Ale střediska všeobecně posilují zasněžování, aby zkrátila čas na výrobu dostatečného množství sněhu. Už jsou v prodeji systémy, které vyrobí sníh při plusových teplotách. Samozřejmě je to velmi nákladné. Spousta areálů se už v současné době zaměřuje na letní aktivity. Zatím krizový plán nemám. Prostě doufám…“

Nejlepší články e-mailem