Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Marian Válka: Budoucnost topení vidím v obnovitelných zdrojích

Marian Válka: Budoucnost topení vidím v obnovitelných zdrojích
Společnost EKOBRIKETY, sídlící v Kelčanech na jižní Moravě, vyrobí ročně zhruba 13 000 tun briket. Marian Válka, který továrnu zdědil po otci a podnik spravuje se svým bratrem, se rozpovídal o jejich výhodách oproti uhlí, i z hlediska ekologie. Topením bychom se podle něj měli inspirovat v Rakousku.

Dnešní svět brojí proti fosilním palivům. Jak se v něm bojuje s palivovými briketami?

Dobře i zle. Ale neřekl bych, že s někým bojujeme. Nikoho nepřesvědčujeme, nabízíme pouze alternativu k fosilním palivům. Člověk, který doma topí vyjetým olejem, nebude nikdy topit našimi briketami. Jiné je to u lidí, kteří topí dřevem. Pokud zkusí brikety, často už ho nechtějí a vracejí se k nám.

Kde se vůbec vzal prvotní nápad vyrábět brikety?

To je strašně dávný příběh. Firmu založil otec se třemi společníky v Kyjově. Prvotní myšlenkou bylo vyrábět brikety z obilných plev, což jsou slupky ze slunečnic nebo obilí. Postupem času se ale ukázalo, že dělat je takhle je poměrně nešťastné. Ještě v zárodku, než se postavila výrobní linka, se proto přešlo k variantě z pilin.

Kdy se tedy začalo vyrábět?

Otec se společníky spustili provoz v roce 1995 jako přidruženou výrobu. Nikdo z nich na to ale neměl dostatek času a nechtěl se tomu věnovat naplno. Firma žila nežila, dokud otec nepodnikl zásadní krok. Společníky vyplatil a firmu odkoupil. Přizval mě s bratrem, protože jsme v té době už byli po škole, a od roku 1999 funguje výroba v současné podobě. Otec tu už dnes bohužel není, takže to táhneme sami. Už se nejedná o žádnou přidruženou výrobu, fungujeme na sto procent.

ekobrikety1

Kolik briket ročně vyrobíte?

Nejsme žádná malá briketárna, ročně vyrobíme zhruba 13 000 tun briket.

Vyvážíte i do zahraničí?

Ještě do roku 2008 jsme zhruba 95 % briket vyváželi do zahraničí. Vozilo se do Rakouska, Německa, Francie, dokonce i do Norska, Švédska a Irska. Byly to někdy až nesmyslné vzdálenosti, kdy cena dopravy ve finále převýšila cenu briket. Postupem času jsme se začali obracet na tuzemský trh. V současnosti udáme zhruba 75 % produkce v Česku, z toho dvě třetiny přímo na jižní Moravě.

Kdo jsou vaši zákazníci? Největší odběratelé?

Naším největším odběratelem je drobný zákazník. Zhruba dvě třetiny prodeje tvoří domácnosti. První skupinou jsou zákazníci, kteří si briketami jen přitápí v krbech, kamnech nebo třeba na chatách. Druhou jsou lidé, kteří s nimi topí v centrálním kotli. Kam můžete dát dřevo a uhlí, tam dáte i naše brikety.

V čem jsou dřevěné brikety ekologické?

Při výrobě zpracováváme pouze dřevěný odpad od prvotního pořezu. Nebereme piliny z nábytkového průmyslu, ve kterých by mohly být laky nebo lepidla. Využíváme čistý zdroj energie, který se pravidelně obnovuje, a zároveň pořád ještě zpracováváme odpad. Nekácíme stromy, abychom je následně pomleli. Používáme to, co dřevozpracujícím firmám zbude. Samozřejmě označení „odpad“ myslím jen ve smyslu výrobním. Pilina je velmi drahá komodita.

Znamená to, že je po pilinách velká poptávka?

Určitě. Nejsou to jen výrobci briket a pelet, ale využívají se v mnoha dalších odvětvích.

Vraťme se ještě k té ekologičnosti

Brikety mají téměř bezemisní spalování a minimální množství popela. Navíc ten popel, který zůstane, je fantastické minerální hnojivo na zahradu. Není v něm nic jiného, žádné nečistoty, ani chemie. Neumím si představit, že bych po topení uhlím vyhrabal popel a někam ho nasypal…

Ekobrikety_infobox

A hlavní výhody oproti uhlí?

Brikety mají minimální nároky na skladovací prostor a hlavně nešpiní. Když jsem byl malý a přijeli jsme k dědovi na prázdniny, přivezla se tatrovka s uhlím a my s bráchou jsme tam kmitali s kolečky jako mouřeníni tři dny – plná šopa uhlí, potom se muselo nosit do kamen a člověk z toho byl úplně černej. A to, co letělo z komína, bylo příšerný - všude popílek a smrad. Nedalo se vůbec větrat. S briketami je to úplně jiné.

Jak jsou na tom brikety s výhřevnosti?

Černé uhlí je samozřejmě výhřevnější, to bez diskuse. Naše briketa je ale vysušená a zhutněná, takže má výhřevnost porovnatelnou s hnědým uhlím. Tím už dnes naštěstí nikdo netopí.

Jsou brikety podle vás spíš záležitost domácností nebo se dají využít i v provozech?

Dokážu si představit i využití v provozech, nikoliv ale ve větších kotlích. Brikety se musí přikládat, nejsou tedy vhodné pro automatizovaný provoz. Dalo by se to sice nějak vymyslet, ale primárně jsou určeny pro domácnosti.

Dostavil se nějaký zádrhel, když jste uváděli produkt na trh?

Poměrně zásadní; nikdo ho nechtěl. Lidé nebyli zvyklí platit za dřevo a nechápali, proč by to měli dělat, když si pro něj běžně jezdí do lesa. Proto byla prvotní orientace na export. V Rakousku mělo topení briketami v té době už čtyřicetiletou tradici. Tam nebyl problém. Všichni je znali a byli na ně zvyklí.

ekobrikety2

Jak vám společnost E.ON konkrétně pomáhá ve výrobě?

Až nám dodělají fotovoltaické panely, bude to nezanedbatelná pomoc. Naše největší náklady jsou piliny a elektřina. Elektřiny za rok spotřebujeme obrovské množství. Většinou si ji nasmlouváme na několik let dopředu. Vzhledem k tomu, jaký vývoj prodělala na burze, se netěším na příští rok. Protože cena elektřiny bude ve srovnání s tím, co máme teď, závratná. Solární panely by nám měly vyprodukovat za rok zhruba pětinu naší spotřeby. A to není málo peněz.

Kdy jste se rozhodli pro fotovoltaiku?

Rozhodli jsme se před několika lety, ještě předtím, než cena elektřiny začala stoupat. Jedná se o dlouhý proces, ale jsem rád, že jsme se do něj pustili. Také jsem rád, že výběrové řízení vyhrál právě E.ON, protože když vidím, jak probíhá výstavba, mám ze všeho moc dobrý pocit. Vědí, co dělají. Funguje to, odsýpá a zatím se neobjevil žádný problém. E.ON je pro mne záruka, že si to nedovolí pokazit. V tom jim důvěřuji.

Kdy bude hotovo?

Dostavěno by mělo být v průběhu října, potom musí proběhnout kolaudace. Doufám, že od příštího roku budou panely dělat přesně to, co mají, a pomůžou nám srazit cenu elektřiny. Dohromady budeme mít nainstalováno 858 fotovoltaických panelů, umístěných na střechách budov. V žádném případě jsme nechtěli zastavovat pole. Do budoucna bychom vlastní elektrárnu chtěli ještě rozšířit - až zastřešíme dvůr, kde skladujeme piliny. Vznikne obrovská plocha, která má potenciál dalších stovek panelů. Ať nám nevyrábí pětinu, ale klidně třeba čtvrtinu energie.

Jak rychle se vám investice do fotovoltaiky vrátí?

V době, kdy jsme měli velmi dobrou cenu elektřiny, byla návratnost spočítaná na 8 až 10 let. Jelikož ale cena elektřiny razantně vzrostla, budeme šetřit mnohem víc a návratnost bude rychlejší. Ročně spotřebujeme zhruba 1,5 GW.

Připadá u vás do budoucna v úvahu využití ještě jiných obnovitelných zdrojů?

Připadá. Jenomže v okamžiku, kdy se postaví například vodní elektrárna, zabere se spousta území a nikdo z toho není nadšený. U turbín platí to samé. Je to změna, na kterou si lidé neradi zvykají.

Máte nějaké prognózy ohledně topení v Česku? Co budeme využívat?

Pravděpodobně obnovitelné zdroje. Uhlí dříve či později dojde – ať už fyzicky, nebo se zakáže jeho těžba a spalování. Slyšel jsem, že v Krakově už zakázali topení jakýmikoliv pevnými palivy. A to úplně. Neprojdou ani pece na dřevo v pizzeriích, což mi přijde trochu přehnané a vyhrocené. Určitě budeme muset topit něčím jiným. Dovedu si představit, že začnou plně fungovat nízkoenergetické standardy pro novostavby. Osobně si myslím, že stát poběží na elektřině nebo centrálním vytápění. Ale rozvést ho po všech dědinkách je víceméně nemyslitelné. Ve větších městech to půjde, ale ve vesnicích těžko.

Kde bychom se podle vás měli topením inspirovat?

Když to vztáhnu k našim briketám, velmi dobře to dělají v Rakousku, kde převažují kotle na pelety a kamna na brikety. Topit uhlím je tam zakázané. Jsem však přesvědčený, že zákaz bude platit dříve či později i u nás.

Dá se ve vašem segmentu inovovat? Produktově, procesně, technologicky…

Napadá mě možná jedna změna, kterou bychom rádi udělali, ale nejde to. Vyrábíme brikety s dírou uprostřed, která je historicky daná. Když jsme je vyváželi do zahraničí, lidé byli navyklí, že je uvnitř díra. My bychom je radši vyráběli bez ní, je to technologicky jednodušší a maličko levnější. Jinak si ale neumím úplně představit, že bychom s naší briketou dělali nějaké zásadní produktové změny.

ekobrikety3

K čemu tam ta díra je? Kvůli proudění vzduchu?

Když má briketa díru uprostřed, dokonaleji prohořívá zevnitř. Nezůstane z ní vůbec nic. Ve své podstatě shoří i o něco rychleji, ale bavíme se o jednotkách minut v rámci třeba dvou hodin. Není to zásadní problém. Nicméně briketa bez díry trochu hůř chytá. Když už máte roztopeno, tak je to jedno. Když shoří, zůstane takový skelet, do kterého když píchnete, tak se rozsype a zůstane malinko víc popela. Ve výsledku je jedno, má briketa díru nebo ne. Jsme ale naučeni na briketu s dírou, tak musíme vyrábět s dírou.

A co nějaké inovace při výrobě?

Mohli bychom se zlepšovat každý rok. Umím si představit například zdokonalení procesu sušení pilin. Máme kotel, který vytváří teplý vzduch, jímž se piliny suší. Vše funguje, ale dalo by se to zoptimalizovat, nebo udělat jinak. Otázkou je, jestli by změna v našich prostorových podmínkách byla reálná. Možná bychom se museli přestěhovat.

Máte plány do budoucna? Zvažujete nějaké zásadní změny?

Zásadní změny v tuto chvíli určitě ne. Každý rok ale děláme dílčí změny, co se týče technologie, drobné úpravy a vylepšení. Aby se zaměstnancům ve výrobě lépe dělalo, abychom eliminovali lidský faktor. Člověk nemusí hlídat tisíc čidel, něco se může hlídat i samo. Případně již zmíněné zastřešení dvora. Pokud na piliny nebude pršet a sněžit, bude to mít pozitivní dopad na průběh výroby. Nebude tak energeticky náročný.

Nejlepší články e-mailem