Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Aktuálně čtete

Na ceste k uhlíkové neutralitě
5 min 1239
18.11.2020 / Jiří Holubec / 5 min. čtení

Na ceste k uhlíkové neutralitě

Na ceste k uhlíkové neutralitě
V roce 2050 má být Česko a s ním i zbytek Evropy uhlíkově neutrální. Jak jsme na cestě k tomuto přelomovému momentu pokročili a jaké překážky jsou ještě před námi?

Uplynul už skoro rok od chvíle, kdy Evropská komise představila takzvanou Zelenou dohodu neboli Green Deal a spolu s ní plán dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. K ambicióznímu závazku snížit emise skleníkových plynů o 40 % přibyl v březnu návrh takzvaného Klimatického zákona. Ten má ambice ještě vyšší a předpokládá snížení emisí CO2 v porovnání s rokem 1990 o celých 60 %. Při jakýchkoliv jiných okolnostech by se letošek zapsal do dějin jako rok, kdy jsme začali brát hrozbu klimatických změn vážně a začali proti nim aktivně bojovat. Vzhledem k nástupu pandemie covid-19 ale snaha o dosažení uhlíkové neutrality sešla z pozornosti, a je proto dobré si připomenout, co pro nás vlastně bude znamenat.

na cestě k uhlíkové neutralitě_1

Závazky

Jak už bylo řečeno mnohokrát (ale neškodí si to zopakovat), uhlíková neutralita neznamená, že emise oxidu uhličitého nadobro zmizí. Neutrality dosáhneme tím, že nastolíme rovnováhu mezi množstvím uhlíku vypouštěného do atmosféry a množstvím, který z atmosféry zachytíme.

V praxi tedy dosažení statusu „carbon neutral“ předpokládá dva základní kroky: Rozšiřování a ochranu uhlíkových úložišť – zejména lesů, půdy a oceánů – a především pak důsledné snižování emisí. Ochota a vůle k naplňování těchto dvou procesů se přímo odráží v odhadech předpokládaného dosažení této mety. Nejambicióznější Norsko na ni cílí už od roku 2030, Finsko jí chce dosáhnout o pět let později, Švédsko v roce 2045, Dánsko a teoreticky i zbytek Evropy pak v polovině století.

A jak jsme na tom my?

na cestě k uhlíkové neutralitě_infobox

V hlavní roli energetika

V českém kontextu bude naplňování cílů Klimatického zákona předpokládat především výrazné omezování emisí. V jejich objemu zaujímáme v rámci evropské osmadvacítky čtvrtou nejhorší pozici a na neradostném umístění se podepisuje především naše energetika. Ta se na celkových emisích skleníkových plynů podílí asi 40 %, především kvůli pokračujícímu spalování uhlí. V přepočtu na hlavu jsme největším výrobcem uhelné elektřiny v EU.

O způsobech, jak z tohoto nepříliš příznivého stavu vykročit k uhlíkové neutralitě, byla zpracována řada dokumentů. Už v roce 2015 byla vyhlášena Státní energetická koncepce, o rok později Národní akční plán energetické účinnosti, který počítá se snižováním výroby energie z fosilních paliv a zvyšováním podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu. Do roku 2030 měl podle něj podíl OZE na konečné hrubé spotřebě narůst až na hodnotu 17,3 %. Když v roce 2019 Evropská agentura pro životní prostředí vyhlásila nutnost zvýšení podílu OZE v EU na 32 %, vypracovala vláda Národní klimaticko-energetický plán. Ten předpokládal, že podíl OZE na hrubé konečné spotřebě naroste do roku 2030 na 20,8 %. Po připomínkách Evropské komise byl cíl zvýšen na 22 % a v této verzi byl také v lednu 2020 schválen vládou. Krom toho byla ustavena tzv. uhelná komise s cílem připravit plán upuštění od výroby energií z uhlí.

na cestě k uhlíkové neutralitě_2

Kolik to bude stát?

V souvislosti s cenou přechodu na uhlíkovou neutralitu se nejčastěji cituje tweet premiéra Babiše z loňského prosince. Ten po jednání s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, generálním ředitelem ČEZ Danielem Benešem a státní tajemnicí pro evropské záležitosti Milenou Hrdinkovou napsal, že náklady na dosažení uhlíkové neutrality v Česku budou činit 675 miliard korun.

Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu, který konkretizuje jednotlivé kroky omezování emisí skleníkových plynů, uvádí čísla ještě vyšší:

„Celkové investice spojené s naplněním Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu se odhadují na úrovni nižších jednotek biliard korun. Tyto investice byly detailněji vyčísleny s ohledem na plnění cíle v oblasti OZE a energetické účinnosti. Celkové náklady spojené s rozvojem obnovitelných zdrojů energie odpovídají téměř 900 mld. Kč. V tomto ohledu je účelné zdůraznit, že se jedná o náklady na úrovni veřejné podpory, celkové investice budou vyšší než uvedená částka.“

TIP

Kontaktujte nás a využívejte až 100 % energie z obnovitelných zdrojů!

Opravdu nás však bude stát přechod na uhlíkovou neutralitu „nižší biliardy“ korun?

Nezávislé analýzy dospívají k závěrům poněkud jiným. Příkladem může být studie Marka Jacobsona ze Stanfordské univerzity, která modelovala realistický scénář pro přechod na uhlíkovou neutralitu ve 143 zemích světa. V Česku by podle ní mohly být v roce 2050 odstaveny všechny fosilní zdroje energie. Nahradit by je měla z 53 % fotovoltaika, ze 44 % větrné elektrárny a zbytek produkce by pokrývaly již existující hydroelektrárny. Celková rozloha potřebná na nové větrné a sluneční zdroje by činila asi 1800 km2, což je zhruba rozloha Mostecké a Ostravské uhelné pánve. Až 80 % tohoto nově zabraného území by ale kvůli nutným rozestupům mezi turbínami činily prázdné plochy využitelné například pro zemědělství.

na cestě k uhlíkové neutralitě_graf

Zdroj: https://faktaoklimatu.cz/infografiky/emise-cr-detail

Ani finančně by tento plán nepředstavoval pro českou ekonomiku nadměrnou zátěž. Celková cena staveb všech nových zdrojů a úložišť byla sice odhadnuta na asi 2,5 bilionu korun, zároveň by ale vzniklo zhruba 39 000 nových pracovních míst ve stavebnictví a 44 000 dalších v provozu a údržbě. Díky zlepšení zdraví obyvatel by stát navíc ušetřil ročně asi 660 miliard a více než 1,5 bilionu dalších úspor by vyplynulo díky omezení dopadů změn klimatu, přičemž výnosy z prodeje elektřiny z nových zdrojů by se pohybovaly kolem 235 miliard Kč ročně. I při nízkých cenách energie, které autoři studie odhadují na 1,5 Kč za 1 kWh, by se návratnost investice pohybovala v horizontu pouhých 11 let.

Jiná studie od agentury Bloomberg je ještě optimističtější. Závěry uvádí, že do roku 2030 může česká energetika odstavit přibližně polovinu uhelných elektráren a nahradit je nově instalovanými větrnými a solárními zdroji. Emise generované energetikou by tím klesly o 24 milionů tun CO2. Náklady na realizaci tohoto plánu Bloomberg odhaduje na asi 160 miliard korun. Ani to není málo, ale je potřeba si uvědomit, že jen z fondu určeného na modernizaci energetiky má Česko obdržet kolem 120 miliard.

na cestě k uhlíkové neutralitě_3

Energetický mix

Jak by po přechodu na uhlíkově neutrální energetiku vypadal energetický mix, nastínila studie, kterou si v roce 2018 nechaly zpracovat neziskové organizace Glopolis, Frank Bold, CEE Bankwatch Network, Aliance pro energetickou soběstačnost a Hnutí Duha. Společnost Energynautics v ní modelovala energetickou soustavu roku 2030 bez uhelných elektráren (jediné uhelné zdroje, se kterými počítá, jsou kogenerační jednotky velkých tepláren kombinující výrobou tepla a elektřiny).

Posun využívaných zdrojů by měl v porovnání s rokem 2017 vypadat následovně:

Zdroj 2017 (MWe) 2030 (MWe)
Dukovany 2040 2040
Temelín 2250 2250
Zdroje na hnědé uhlí 8707 1825
Zdroje na černé uhlí 1496 696
Zdroje na zemní plyn s komb. cyklem 1043 1646
Zdroje na zemní plyn s plynovou turbínou 170 170
Malé kogenerační zdroje na zemní plyn 220 980
Vodní elektrárny 1090 1142
Přečerpávací vodní elektrárny 1130 1175
Větrné elektrárny 278 2050
Fotovoltaické elektrárny 2100 5500
Zdroje na biomasu 426 900
Zdroje na bioplyn 332 485
Geotermální elektrárny 0 50

Zdroj: https://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/2018/06/infolist-sit-bez-uhli.pdf 

Dlouhá cesta a málo času

Cesta k uhlíkové neutralitě bude zcela jistě náročná a máme na ni necelých deset let. S rázným vykročením však zatím spíše otálíme. Učinili jsme pouze jeden krok v podobě schváleného návrhu zákona o podpoře nových jaderných zdrojů. Ten navíc počítá se spuštěním nového reaktoru v elektrárně Dukovany v roce 2036, zatímco současné bloky mají konec životnosti stanovený na období mezi lety 2035 až 2037. I kdyby se tedy reaktor podařilo dokončit včas (a zkušenosti z jiných evropských projektů nasvědčují, že je to spíše nereálné) nepřinesl by nový blok do české energetiky žádný nárůst produkce.

Na konkrétní kroky k podpoře OZE a omezování fosilních zdrojů se v současnosti čeká, a pokud bude vláda operovat s vizí nákladů „v řádech nižších biliard“, není jasné, jak bude strategii obhajovat před veřejností. Z tábora zastánců rychlejšího přechodu na OZE přitom zaznívá, že by pomohlo i tak málo, aby vláda přestala směrem k obnovitelným zdrojům klást zbytečné administrativní překážky a sektor se mohl samovolně rozvíjet.

Nejlepší články e-mailem