Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Aktuálně čtete

Peníze ze skleníkových plynů: Nastala zlatá uhlíková horečka?
4 min 4252
14.6.2021 / Daniel Storch / 4 min. čtení

Peníze ze skleníkových plynů: Nastala zlatá uhlíková horečka?

Peníze ze skleníkových plynů: Nastala zlatá uhlíková horečka?
Oxid uhličitý měl v posledních letech pověst nepřítele. Možná se ale konečně rýsuje cesta, jak ho porazit a tím zároveň zmírnit následky globálního oteplování. CO2 nám může věrně sloužit a vše nasvědčuje, že už jsme zjistili jak.

Nedávno jsme vás v článku „CO2 na prodej“ informovali o revoluční, byť teprve se formující podobě nového obchodního modelu, stojícího na zachytávání oxidu uhličitého ze vzduchu a jeho ukládání pro pozdější sekundární využití. Článek tehdy končil slovy, že zázraky se zatím kvůli finanční a energetické náročnosti nedějí. To bylo téměř před rokem. Dnes už je ale situace jiná. Stroj, který má šanci lidstvu vytrhnout ostrý a nepříjemný environmentální trn z paty, se začal rozjíždět na plné obrátky a jeho kolečka jsou k vidění po celém světě. A dokonce i v Česku.

Pionýrské Norsko

„To, co děláme, je v podstatě zakládání nového byznysového odvětví, nového podnikání v oblasti bezpečného řízení cizích emisí a jejich uskladňování. Něco podobného zatím nikdo neudělal. Příležitost očistit složitě dekarbonizovatelné průmysly od plodin se konečně otevírá doširoka,“ uvedl v rozhovoru pro Yahoo Finance Sverre Johannesen Overa, ředitel projektu Northern Lights (Polární záře), který by se skutečně mohl stát přelomem.

Podle projektové analýzy společnosti The Global Carbon Initiative bychom teoreticky mohli ze vzduchu odčerpávat až 15 % všech světových emisí s vidinou jejich průmyslového zhodnocení. Společnost McKinsey & Co. k tomu odhaduje, že do roku 2030 by trh s CO2 a jeho deriváty mohl dosahovat hodnoty osm set miliard až jednoho bilionu dolarů. Vstříc těmto cílům vykročila Northern Lights v prosinci loňského roku s bezprecedentní podporou norské vlády, jež se usnesla, že do největšího klimatického projektu v dějinách norského průmyslu nalije štědré dvě miliardy dolarů.

co2obr1

Tato suma by měla pokrýt dvě třetiny částky na vybudování a provoz dvou průmyslových závodů na zachytávání, přepravu a skladování uhlíku. Na podniku by se kromě norské státní společnosti Equinor měl podílet jednak nadnárodní francouzský ropný gigant Total, ale také britsko-nizozemský mogul Royal Dutch Shell. Ten svojí přítomností v projektu odpovídá na jen pár týdnů staré rozhodnutí nizozemského soudu, jenž nařídil Shellu výrazné snížení emisí skleníkových plynů, a to až o 45 % oproti roku 2019.

Úložiště, umístěné nedaleko norského Bergenu, by mělo vyrůst do tří let a lodě by do něj měly svážet zplodiny z rozsáhlého území od Španělska po Finsko. Celý podnik ale rozhodně nezůstane jen u Polární záře. Mnozí další velcí hráči už pochopili, jak unikátní šanci „carbon capture and storage“ (CCS) nabízí.

Velký hon na uhlík

Společnost ExxonMobil plánuje do CCS projektů v blízké budoucnosti nasypat kolem tří miliard dolarů a predikuje, že do roku 2040 bude mít trh se zachytáváním uhlíku hodnotu až tisíckrát vyšší. I z toho titulu navrhla společnost koncem dubna americké vládě odvážný projekt sběrného komplexu, který by plnil funkci CO2 „dialýzy“ pro všechny průmyslové podniky v okolí Houstonského lodního kanálu v Texasu. Vzhledem k tomu, že přístav v Houstonu patří mezi extrémně vytížené, a jelikož se v jeho okolí nachází značné množství průmyslových zón, bylo by vybudování podobného zařízení, jež dokáže zpracovat a uskladnit 100 milionů tun oxidu uhličitého ročně, pro daný region doslova spásou.

co2info

Desítky dalších, méně bombastických lokálních zařízení a projektů, aktivně se podílejících na procesu zachycení nebo uskladnění CO2, ale momentálně vznikají po celém světě. Ve Velké Británii jsou to Acorn, Caledonia Clean Energy, Hydrogen to Humber Saltend nebo HyNet North West. V Číně bychom našli Sinopec Shengli Power Plant nebo Chinese-European Emission-Reducing Solutions. V Austrálii se připravuje CarbonNet nebo Bridgeport Energy Moonie Project. V Belgii se rozbíhá LELILAC, v Irsku Ervia Cork CCS a například v Holandsku ještě Porthos nebo H2M.

Celá řada menších podniků tohoto charakteru je dávno v chodu. Jen nikdo neměl odvahu spustit podobný kolotoč ve velkém. Až do teď. I jeden z největších technologických magnátů současnosti Elon Musk veřejně slíbil 100 milionů dolarů na uspořádání soutěže o nalezení té nejlepší technologie zachytávající oxid uhličitý, takže další příval výzkumů, nových podniků a nadšenců bude zajisté zanedlouho následovat. Zachycený oxid uhličitý najde své upotřebení například v ropných vrtech, stejně jako ve stavitelství, kde je z něj možné vyrábět beton. Dalším produktem jsou plasty, syntetická pryž nebo i asfalt, barviva, maziva a hnojiva. A především se kvapem blíží čas grafenu a uhlíkových nanovláken, která využití a hodnotu tohoto materiálu vystřelí do závratných výšin.

A jak jsme na tom se zachytávání CO2 u nás doma?

co2info2

Moravské úložiště

Northern Lights budou zachycený a dovezený oxid uhličitý skladovat v rezervoárech ukrytých hluboko pod dnem Severního moře. Touto cestou se u nás můžeme vydat jen těžko. Alternativních způsobů, kterak bezpečně uložit CO2, ale existuje spousta. A s jedním z nich v polovině dubna přišla Česká geologická služba, dříve známá také jako Český geologický ústav. Ve spolupráci s Moravskými naftovými doly, Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava, Geofyzikálním ústavem AV ČR a za podpory Norského výzkumného centra (NORCE) odstartovala ČGS projekt přípravy pilotního úložiště COv karbonátovém ložisku CO2- SPICER. Cílem projektu, realizovaného v rámci Programu KAPPA Technologické agentury ČR a spolufinancovaného z Norských fondů, je vybudovat v postupně dotěžovaném ložisku ropy a plynu na jihovýchodě Moravy modelové úložiště oxidu uhličitého. Projekt v současnosti obdržel grant ve výši 2,32 milionu eur a měl by sloužit i jako příklad pro potenciální realizace dalších podobných úložišť jak v ČR, tak na zbytku kontinentu.

Z hlediska střední a východní Evropy je CO2- SPICER projektem skutečně pilotním, který může v mnoha ohledech pomoci i tuzemské vědecké obci udržet v dané problematice krok se zahraničím. Z bádání vzešlé výsledky by mohly také otevřít oči domácí průmyslové scéně. V Česku, kde se zatím nemůžeme zcela spolehnout jen na udržitelnou zelenou energii, se budou i v blízkých letech upírat oči k ustupujícím fosilním palivům, která rapidně ztrácejí na popularitě. Pokud by se ale podařilo eliminovat jejich vliv na skleníkový efekt, možná by v očích vědy, veřejnosti i politiků dostala ještě nějakou šanci. Alespoň na nezbytnou dobu, než si budeme schopni se závislostí na uhlí a ropě poradit natrvalo. Tomu, kdo zkrotí CO2, se zkrátka otevírají brány do budoucnosti.

Nejlepší články e-mailem