Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Půjč si, odjeď, zaparkuj

Půjč si, odjeď, zaparkuj
Města se rozrůstají a počet obyvatel v nich stoupá. Lidé se v přeplněných ulicích potřebují pohybovat, ale čím dál víc si uvědomují, že vlastními auty to donekonečna nepůjde. Proto vznikají nejrůznější služby sdílení aut. V poslední době ale nabývá na popularitě ještě jeden fenomén: mikromobilita.

Přes 50 % lidí celého světa dnes žije ve městech a výhledy hovoří o tom, že toto číslo neustále poroste. Proto je celkem zásadní najít rozumný a především dlouhodobě udržitelný způsob, jak se v hustém městském provozu pohybovat.

Jednou z cest je sdílení kol a koloběžek, které se u nás v poslední době začínají rojit překvapivým tempem. Zvětšují se prostory pro obchody i služby a ve výsledku se prodlužují vzdálenosti mezi body, které člověk v rámci dne navštíví. Právě koloběžky a kola pak umí nahradit jeden pohyb, který se doposud podceňoval – chůzi.

S autem často uváznete v zácpě a obrovský problém ve velkých městech je parkování. Při kratších vzdálenostech člověk často déle hledá volné místo, než kolik mu zabere samotná cesta. Dalším průšvihem je pak samozřejmě znečištění, které auta způsobují. 

Kde se vzala?

Mikromobilita má kořeny v cyklistickém Nizozemsku, kde se už v šedesátých letech snažili aktivisté v Amsterdamu nabídnout šetrnější způsob dopravy, který by zlepšil místní ovzduší. Takzvaný White Bicycle plan poskytoval službu zdarma, s velkým úspěchem se ale zprvu nesetkal. Většina kol totiž skončila v přilehlých kanálech. Každopádně tenhle ne zcela úspěšný projekt spustil vlnu bikesharingu na celém světě.

Moderní sdílení kol pak podle všeho odstartovala zhruba před deseti lety Kodaň, populární je například také v Paříži. „Pro Lime je nejúspěšnějším městem na světě právě francouzská metropole. Je to dáno celou řadou věcí. V Paříži mají dobře rozvinutou infrastrukturu pro cyklisty, což je skvělý základ. Cyklostezka či pruh pro cyklisty je pro pohyb na kole i koloběžce ideální, protože na silnici se přeci jen nemusí každý cítit úplně bezpečně,“ říká Ondřej Široký ze scootersharingové společnosti Lime.

Lime

„Druhým důležitým faktorem je pak pozitivnější přístup ze strany obyvatel města i ze strany jeho představitelů. Možná je to dáno i tím, že po Paříži se na kolech či třeba motorkách a mopedech pohybuje podstatně více lidí a řidiči jsou na to zkrátka zvyklí a chovají se k nim ohleduplně. Klíčové v každém případě je, aby město chtělo městskou mobilitu řešit a hledalo způsoby, jak jít ekologické přepravě naproti,“ pokračuje manažer firmy, jejíž koloběžky v Praze měsíčně využije přes 75 tisíc lidí.

Cyklokoordinátor.

Finsko například upravuje legislativu proto, aby vytvořilo optimální prostředí pro koncept zvaný „MaaS“ (Mobility as a Service), který nabízí platformu pro integrace různých poskytovatelů dopravy. Zajímavý je i příklad OV-fiets z Nizozemska: jedná se o bikesharingový systém vlastněný provozovatelem Nizozemských železnic (NS Railways). Dráha umožňuje cestujícím půjčit si kolo přímo na nádraží v každém větším městě, přičemž uživateli stačí mít účet u NS. Koncept je v zemi velmi oblíbený a má nadmíru bohulibý dopad na pěstování místní cyklistické kultury.

Výhody i stinné stránky

„Velkou výhodou je flexibilita, kterou bikesharing uživateli nabízí. Kolo či koloběžka není jeho majetkem, tudíž odpadá starost s garážováním či servisem, a tak využívá pouze benefity, které tyto dopravní prostředky přinášejí. Provoz ve městech se čím dál více zhušťuje a městská doprava je v mnoha městech na hranici svých přepravních možností. Mikromobilita přináší možnost ulehčit přetížené dopravní infrastruktuře a velkou výhodou je i to, že nabízí takzvanou last mile dopravu, kdy uživatel často dojede pohodlně až ke svým dveřím. To mu hromadná doprava neumožňuje,“ vysvětluje Petra Holečková ze společnosti Homeport, která provozuje sdílená kola pod značkou Freebike.

Mikromobilita

Jedna z výhod je zároveň i nevýhodou pro provozovatele. „Jelikož se jedná o sdílenou službu a uživatelé prostředky nevlastní, provozovatelé se často potýkají s vandalismem. Zvlášť palčivý problém je to pro poskytovatele elektrokoloběžek Lime, Bird a podobně. Na sociálních sítích vznikají speciální účty, které svůj obsah zaměřují na vandalismus těchto dopravních prostředků. Pro více informací doporučuji kouknout na účet Birdsgraveyard na Instagramu. Domnívám se, že jde o velmi nebezpečný fenomén, který vybízí k poškozování cizích věcí,“ neskrývá rozladění Holečková.

Kdo se bojí jezdit na kole?

Překážek je ale samozřejmě víc. Obecně řečeno, základem úspěchu je municipalita, která je k mikromobilitě otevřená a aktivně ji podporuje. Co se například Prahy týká, stále chybí dostatečná cyklistická infrastruktura. Dokud se lidé budou bát jezdit na kole kvůli chybějícím cyklostezkám, nikdy nevybudujeme skutečně udržitelnou městskou dopravu budoucnosti.

Firmy se chtějí na rozvoji podílet

Pozitivní je, že samotné firmy provozující sdílenou mobilitu si uvědomují rizika a nechtějí města zaplavit svými stroji za každou cenu. Jak říká Martin Sulík, projektový manažer společnosti Velonet, která sdílená kola provozuje v Praze a v Brně: „Nechceme, aby se kola volně povalovala na ulicích a v místech, kde jejich parkování není vhodné. Dále nechceme, aby se kola zamykala k městskému mobiliáři, který k tomu není určený. Naše kola chceme umisťovat do stojanů, které jsou k tomu určené a za které budeme jednotlivým městským částem a organizacím odvádět předepsané poplatky. Chceme být pro městské části partnerem, který nejenže zlepší dopravní obslužnost na jejich území, sníží zábor veřejného prostranství oproti motorové dopravě, bude pozitivně působit na ekologii, ale také přinese další příjem do jejich městské pokladny.“

Mikromobilita

„S rozvojem cyklostezek by chtěl Lime i v Praze pomoci, protože cyklostezky a pruhy pro cyklisty jsou pro rozvoj ekologické přepravy po městě klíčové. Chceme spolupracovat s městem a se zodpovědnými institucemi a podílet se na rozvoji infrastruktury v Praze, a to třeba sdílením anonymizovaných dat o pohybu uživatelů koloběžek, případně sdílením našich zkušeností z ostatních světových či evropských metropolí,“ doplňuje Ondřej Široký z Lime.

Města na mikromobilitu slyší

Dobrá zpráva naopak je, že boom tohoto fenoménu dobře vnímají také samotná města. Vít Hofman, vedoucí komunikace a tiskový mluvčí Magistrátu hlavního města Prahy k tomu říká: „Na rozvoj se díváme pozitivně. I v počátcích automobilismu byla celá řada lidí, kteří v něm viděli jen módní výstřelek, který nemá šanci se ujmout. Jak to vypadá dnes, není třeba popisovat. Jedná se o pokrytí potřeby veřejnosti a tím pádem tento způsob dopravy nezanikne. Je otázka, jak bude vypadat ekonomický model.“

Cyklista na Karlově mostě.

Doprava a udržitelná mobilita samozřejmě pálí i největší moravské město, v němž se každý den pohybuje na 540 tisíc lidí. „Efektivní a udržitelný dopravní systém je základní podmínkou kvalitního městského prostředí a pro Brno současnosti i příštích generací je nezbytný. Proto se už před pěti lety začalo pracovat na strategickém dokumentu Plán udržitelné městské mobility města Brna. Jeho návrhovou část schválili zastupitelé města v září 2018,“ popisuje Zuzana Gerogorová z tiskového střediska Magistrátu města Brna a pokračuje: „Je nutné přistoupit k plánování dopravy novým způsobem, především nabídnout obyvatelům vhodnou a přijatelnou alternativu v podobě veřejné hromadné, pěší nebo cyklistické dopravy. Aktuálně Brno podpořilo například mezinárodní projekt Cyklurban+. Ten má za cíl urychlit rozvoj a lepší začlenění cyklodopravy do městské mobility. Větší podíl cyklistiky totiž znamená účinné opatření v boji s klimatickými změnami. Hlavním záměrem projektu je snížit emise produkované přepravou lidí a zboží ve městech tak, aby se zároveň nesnižovala kvalita života obyvatel.“

Růžové zítřky?

A jak vypadá budoucnost mikromobility? Představitelé vlád se už dlouho baví o snížení množství uhlíkových plynů a o udržitelnosti jako celku. Zásadní je ale chování jednotlivých států a správ jejich měst. Není nutná jen jasná politická vize, ale hlavně konkrétní kroky k jejímu plnění. „V případě Prahy musím říct, že dochází v posledních letech k pozitivním změnám, alespoň co se týče cyklistické infrastruktury. Ačkoliv má Praha díky své rozsáhlé historické části jistá omezení, počet cyklotras pomalu narůstá,“ chválí naši metropoli Holečková.

Investice Prahy do cykloinfrastruktury.

„Vývoj se u odvětví, které je takto mladé, rychle mění a budoucnost se tedy odhaduje velice těžce. V Limu nicméně věříme, že se nám podaří snížit ve městech závislost na automobilové dopravě, protože se ukazuje, že kvalitní městská hromadná doprava a doplňkové alternativy jako sdílené koloběžky a kola jsou pro pohyb po městě mnohdy vhodnější, rychlejší, pohodlnější a vedle toho jsou samozřejmě šetrnější k městskému prostředí,“ uzavírá Ondřej Široký.

Nejlepší články e-mailem