Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Roman Blažíček (RAKO): Kogenerační jednotka nám šetří 15 % nákladů na teplo

Roman Blažíček (RAKO): Kogenerační jednotka nám šetří 15 % nákladů na teplo
Výrobce keramických obkladaček a dlaždic RAKO si nechal od společnosti E.ON vystavit v areálu svého závodu v Chlumčanech u Plzně kogenerační jednotku za 100 mililonů korun, která snižuje náklady na teplo. Firma s investicemi neotálí, během dvou let chce do svého rozvoje investovat 900 milionů korun.

Chlumčanská továrna výrobce keramických dlaždic LASSELSBERGER, s.r.o. (pro Čechy známá spíše pod značkou RAKO) je vidět na kilometry daleko. Když se k ní blížíte, minete ceduli Chlumčany Keramička. Jako by tu celá obec vznikla jen díky tomuto podniku - napravo od silnice rozlehlý areál fabriky, nalevo pak řadové domky, které sloužily zaměstnancům podniku. „Dříve tam zaměstnanci bydleli, dnes už to naše není. Kvůli nedostatku pracovníků ale uvažujeme, že bychom podnikové byty opět začali nabízet,” popisuje mi hned v úvodu našeho setkání jednatel firmy Roman Blažíček.

Firma se 140letou tradicí má v Česku hned pět závodů, největší z nich jsou přitom v Rakovníku a v Chlumčanech u Plzně, kde dnes pracuje 500 lidí. Kromě lákání nových zaměstnanců, které Lasselsberger potřebuje pro svůj rozvoj, se firma soustředí na další palčivý problém - snižování nákladů na energie. „Třicet procent všech nákladů, které nám jdou do výroby, tvoří náklady na elektrickou energii nebo plyn,” vysvětluje Blažíček.

Posledním projektem s cílem snížit energetickou náročnost provozu firmy je výstavba kogenerační jednotky, která při výrobě elektrické energie generuje teplo, jenž keramička dále využívá ve své výrobě.  „Ta by nám měla přinést minimálně o 15 procent nižší náklady na teplo. A to i v případě, že by šla nahoru cena plynu, ze kterého se v kogenerační jednotce vyrábí elektřina,” říká šéf firmy, z jejíchž linek ročně vyjede 28 milionů metrů čtverečních keramických obkladaček a dlaždic.

V Lasselsbergeru jste přes 15 let, generálním ředitelem jste od roku 2005. To jste si tedy v ředitelském křesle prošel ekonomickou krizí, která tvrdě zasáhla i Česko. Jak se projevila na vašem byznysu?

Krize znamenala jednorázový propad českého stavebnictví asi o 35 procent, což znamenalo asi 30-ti procentní propad spotřeby keramických obkladů a dlažeb. Tím, že jsme v té době měli zhruba poloviční podíl na českém trhu, se tento propad přímo projevil v našich prodejích do České republiky.

Ale mezi ještě krizovější teritoria patřily země jako Rusko nebo Ukrajina, kde propady byly až 80-ti procentní. Nebyla to tedy jednoduchá doba. Museli jsme uzavřít některé závody a obecně udělat organizační restrukturalizaci. O to lépe ale chutnají plody v podobě současných výsledků.

Takže současné ekonomické podmínky vám přejí?

České stavebnictví je stále v porovnání s předkrizovým rokem 2007 o 30 procent níže. Tuzemská spotřeba keramických obkladů a dlažeb tak v podstatě nikdy nevystoupala na předkrizové hodnoty.

Současný úspěch jsme si tedy museli odpracovat tím, že jsme se skutečně začali orientovat na jiné segmenty a trhy, jako jsou západní země typu Německa, Rakouska, Francie nebo Skandinávie. Exportujeme ale v podstatě kamkoliv na světě. Dnes své výrobky posíláme do 65 zemí na pěti kontinentech.

Roční tržby vám rostou, pohybujete se nad čtyřmi miliardami korun. Hlavní segmenty pro vás představují bytová výstavba, obchodní centra a podobně. Existuje ale oblast, která je dnes z pohledu velikosti tržeb nevýznamná, ale má z vašeho pohledu zajímavou dynamiku či budoucnost?

Tak jako v každém odvětví, i v tom našem jdou technologie strašně rychle dopředu. Některé věci, které se dnes v keramické výrobě používají, byly ještě před deseti lety nemyslitelné. Jde například o technologie digitálního tisku, kdy jsme na obklady schopni natisknout v podstatě jakýkoliv obrázek či fotku, vypálit je v peci a používat je se zcela stejnými užitnými vlastnostmi jako obklady bez použití digitálního tisku.

Velkou budoucnost má také výroba velkoformátových obkladů. Jestliže historie české výroby obkladů je 140 let, pak jsme 110 let vyráběli obkladačky do maximálního rozměru 20x20 centimetrů, u dlaždic šlo o maximálně 30x30 centimetrů.

V posledních letech jsme začali dělat obkladačky formátu až 30x60 a 30x90cm, u dlaždic 60x60, 80x80, 20x120, 30x120 cm. Navíc produkujeme obklady s tolerancí desetiny milimetru, takzvané rektifikované, a k tomu ještě s pomocí digitálního tisku, což je ta nejmodernější technologie, co se v oblasti dekorací obkladů využívá.

Lasselsberger ročně produkuje 28 milionů metrů čtverečních keramických obkladů. Ty se kromě procesů jako je lisování potřebují finálně vypálit a to je energeticky dost náročné…

… To je pravda a český průmysl je navíc kvůli vysokým nákladům na energie méně konkurenceschopný. Když promluvím řečí čísel, pak 30 procent všech nákladů, která nám jdou do výroby, tvoří náklady na elektrickou energii nebo plyn.

Druhou neoddiskutovatelnou věcí je to, že cena elektrické energie začala od roku 2010 dramaticky stoupat zejména v její regulované části v souvislosti s dramatickým růstem plateb za obnovitelné zdroje.

Ceny energií na světových trzích přitom klesaly.

To je ta druhá část výsledné ceny, která ale klesala všem. Regulovaná složka pak rostla jen nám v České republice. Na tento problém jsme upozorňovali všude možně včetně nejvyšších představitelů vlády a podařilo se nám růst regulované složky zastavit. I když je stále mnohem vyšší než je tomu v jiných evropských státech, existuje tu už alespoň určitý strop, přes který se jít nemůže.

Tento stav vás motivuje k tomu, abyste snižovali energetickou náročnost. Jdete příkladem ostatním, když jste před několika málo měsíci zprovoznili kogenerační jednotku na zemní plyn o výkonu 2x2,4 megawattu, která vám například vyvádí teplo do rozprachové sušárny či do topného systému celého areálu.

To je jen jeden z projektů úspor. Kogenerační jednotka nám zlevňuje teplo, které používáme právě na sušení hmoty, ze které se pak vyrábí samotné dlaždice.

V kogenerační jednotce totiž pomocí zemního plynu vzniká elektrická energie, přičemž vedlejším produktem tohoto procesu je odpadní teplo, které využíváme pro další výrobu.

Tento projekt se nám líbil od začátku.

Kogenerace

Výstavba této jednotky stála zhruba 100 milionů korun. Financovali jste ji sami?

Jelikož se soustředíme na výrobu keramických obkladů, pro tento typ investice jsme se rozhodli najít si partnera, který nám jednotku postavil, zafinancoval a také provozoval. Tím partnerem je E.ON, který bude využívat vyrobenou elektrickou energii vlastní cestou, a my jsme se jako Lasselsberger na oplátku zavázali odběrem tepla na 15 let.

Výstavba probíhala hladce?

Zpočátku příliš ne, jelikož jsme ji začali budovat se zcela jinou firmou. Ta ale posléze zjistila, že není odborně natolik zdatná, aby takový projekt dokončila. Poté se tedy do věci vložil E.ON a projekt dotáhl do úspěšného konce.

TIP

Společnost LASSELSBERGER, s.r.o. je zákazníkem E.ON. Zjistěte i vy, co vám můžeme nabídnout. Stačí vyplnit nezávazný formulář.

Jak velké úspory vám tento projekt přináší?

Kogenerační jednotka je v provozu od začátku roku, na velké hodnocení zatím uběhlo poměrně málo času. Ale samozřejmě máme určité předpoklady, jelikož bez kalkulace budoucích nákladů bychom do toho nešli. A z ní víme, že by nám měla přinést minimálně o 15 procent nižší náklady na teplo, než je současný stav. A to i v případě, že by šla nahoru cena plynu, ze kterého se v kogenerační jednotce vyrábí elektřina. Pro nás je to určitě výborný projekt.

Doporučujete jej tedy ostatním?

Bezesporu. U nás je totiž problém s nejistotou kolem energetické legislativy. Na ten narážíme nejen my, ale samozřejmě i ostatní podniky, včetně třeba zmiňovaného E.ONu.

Nejistota pramení zejména z evropských předpisů a je jasné, že příliš regulace škodí. Nejsem na to sice odborník, dopady sleduji zvenčí. Česko je velmi průmyslovou zemí a je logické, že nás s 30-ti procentním podílem průmyslu na HDP tyto věci trápí více, než země s 10-ti procentním.

Chystáte i další podobné projekty, které vám přinesou energetické úspory?

Mámě několik projektů, které mají za cíl využít veškeré odpadní teplo z naší výroby - ať už z pecí nebo ze sušáren. To samozřejmě neděláme proto, že by nás někdo nutil, ale proto, že přesně tyto projekty jsou reprezentovány určitou úsporou nákladů. A koneckonců, projekty přinesou nejen nižší spotřebu plynu, ale také nižší využití evropských emisních povolenek.

Nejlepší články e-mailem