Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Uhlíkově neutrální firma. Znamená to vůbec něco?

Uhlíkově neutrální firma. Znamená to vůbec něco?
Termín „Carbon Neutral“ vyhlásil New Oxford American Dictionary za „Pojem roku“ už v roce 2006. Opravdovou slávu ale uhlíková neutralita zažívá až v posledních několika letech, kdy si ji řada společností postavila do popředí své firemní filozofie. A zejména svých marketingových kampaní.

Hlavním důvodem, proč se tolik firem žene za cílem být uhlíkově neutrální, je chování zákazníků. Nedávný průzkum jejich preferencí ukázal, že až 66 % respondentů v USA a Velké Británii považuje snižování dopadu na změnu klimatu za důležité téma. Z toho logicky vyplývá, že stejnou zodpovědnost budou zákazníci požadovat i po firmách, od kterých nakupují zboží a služby.

Uhlíková neutralita

Potvrzuje to i výzkum, ve kterém celá polovina respondentů potvrdila, že dávají přednost firmám, které se k omezování dopadu na životní prostředí hlásí. Když se tedy dnes začtete do jakékoliv marketingové analýzy, můžete se vsadit, že v ní uhlíkovou neutralitu najdete zmíněnou.

Ve svých korporátních prezentacích ji uvádí výrobci potravin, cestovky, aerolinie a není to tak dávno, co evropskými médii proběhla zpráva o „prvním uhlíkově neutrálním kabaretu“, který se skrývá v londýnském West Endu. Jak už to ale s marketingovými slogany bývá, čím víc se o nich mluví, tím nejasnější je jejich pravý význam. A je to občas tak trochu divadlo...

Nejasná neutralita

Jak vlastně může být podnik uhlíkově neutrální? I v kabaretu se přece musí topit, herci jsou sice spoře, ale přece jen oblečeni, a i kdyby divadlo jelo na zelenou energii a pivo se na baru čepovalo do banánových listů, stejně určitě nějaké emise burleska vydávat bude. 

Novinářka Heather Rogers navštívila při práci na své knize Green Gone Wrong řadů kompenzačních projektů v Indii. Zjistila například, že dotovaná elektrárna na biomasu ve skutečnosti nepálí zemědělský odpad, ale pokácené stromy.

Odpověď zní: Ne. Reálné to není. Uhlíková neutralita totiž není založená na úplné eliminaci emisí CO2, ale na jejich vyvážení opatřeními, které naopak oxid uhličitý pohlcují. Firma, která touží být uhlíkově neutrální, si zkrátka spočítá úroveň svých emisí a poté podpoří například neziskovku, která v Amazonii osazuje vykácené plochy deštného pralesa. Když zafinancuje výsadbu množství stromů dostatečného k pohlcení vyprodukovaného objemu CO2, stává se Carbon Neutral. A může si to hrdě napsat do katalogu. 

Obory, kde neutralita frčí

Jak už padlo v úvodu, za současnou popularitou značky „CO2 Neutral“ může zájem zákazníků. Tím pádem není divu, že největší zájem o ni panuje v oborech jako je letecká doprava, turismus, móda a potravinářství. Zkrátka tam, kde si zákazníci uvědomili negativní dopady vlastního životního stylu, ale nejsou ochotni se ho vzdát.

Uhlíková neutralita

Uhlíkově neutrální cestování

Cestování a turismus produkuje asi 5 % ročních celosvětových emisí CO2 a jelikož jde o aktivitu, kterou si zákazníci mohou snadno odepřít, jede tu závod o titul Carbon Neutral na plné obrátky. Jednou z firem, která z něj vytěžila pořádnou porci PR je letecká společnost Silverjet. Její letadla sice nelétají na elektřinu (i když i o těch se na krátkých letech uvažuje), ale do ceny každé letenky je už započítaný obnos, který putuje na podporu environmentálních projektů. Například na výstavbu lapačů bioplynu na skládkách v Ekvádoru nebo výměnu žárovek za šetrné zářivky na Jamajce. Většina leteckých přepravců tuto možnost nabízí jako dobrovolný příplatek – na webových stránkách mají kalkulátor množství CO2 odpovídající délce cesty, spočítají hodnotu kompenzace a nabídnou projekty, které příspěvkem zákazníci zafinancují.

Uhlíkově neutrální hovězí stejky

Zemědělství produkuje asi desetinu skleníkových plynů a velkou část má na svědomí masná produkce. Meat & Livestock Australia, organizace zastřešující australský masný průmysl, se zavázala, že uhlíkové neutrality dosáhne do roku 2030. Na přesném plánu se pracuje, zmiňovaná opatření sahají od výsadby stromů a luštěnin vážících uhlík, přes úpravu krmiva až po experimentální vakcíny a zásahy do genetiky skotu, který by měl v budoucích generacích produkovat méně metanu.

Uhlíková neutralitaUhlíkově neutrální móda

Ačkoliv se o tom málo mluví, rychloobrátková móda je jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí a k emisím CO2 přispívá až 8 %. Podle analýzy Ellen MacArthur Foundation vypustí textilní průmysl celkově do ovzduší ročně 1,2 miliardy tun CO2, tedy více, než letecká a lodní doprava dohromady. Výrobci a prodejci se proto snaží podporovat recyklaci, používat udržitelné certifikované materiály a samozřejmě také využívat uhlíkových kompenzací. Například firma „tentree“ si svou uhlíkově neutrální strategii dala přímo do jména. Za každý kus oblečení se zavazuje vysadit deset stromů a do roku 2030 jich mít celou miliardu.

Uhlíkově neutrální aplikace

Pozadu nezůstávají ani vývojáři mobilních aplikací. Etsy oznámilo, že pomocí uhlíkových kompenzací neutralizuje 100 % emisí vzniklých ze svých zasilatelských služeb. Taxislužba Lyft chce stejným způsobem kompenzovat emise způsobené všemi registrovanými vozidly.

Je to ale všechno vůbec k něčemu?

Jakkoliv se výše popsané strategie mohou zdát bohulibé, možná ani ten nejekologičtější zákazník se přece jen neubrání skepsi.  Pokud se snaha firmy o uhlíkovou neutralitu omezuje na strategii „někomu zaplatíme a tím to pro nás hasne“, tak jejich nálepka „uhlíkově neutrální“ není ničím jiným, než novodobou formou odpustek. Stejně nesmyslné ale je uhlíkovou neutralitu zatracovat, protože signalizuje, že firmy minimálně udělaly první krok správným směrem.

Uhlíková neutralita

„Výbor OSN pro životní prostředí podporuje uhlíkové kompenzace jako dočasnou strategii a nástroj pro šíření povědomí o nutnosti podniknout kroky omezující změny klimatu,“ řekl k tomu klimatický specialista OSN Niklas Hagelberg. „Nepovažujme je ale za všelék a nenechme se zmást dojmem, že za nás vše vyřeší. Zpráva Mezivládního panelu o klimatických změnách z října 2018 uvádí jasně, že pokud chceme opravdu oteplování planety omezit, musí se firmy od zdrojů emisí CO2 odklonit. 

Projekty bojující proti emisím skleníkových plynů by v ideálním světě měly financovat vlády a firmy by měly přijímat razantní opatření zaměřené na svou vlastní činnost. Ne znečišťovat svět na jednom místě s tím, že ho jinde naopak někdo čistí. Než se k tomu odhodlají, bude platit výrok australské odbornice na udržitelnost turismu Susanne Becken: „Kupování uhlíkové neutrality je náplast, která sama o sobě moc nezmůže, ale je to daleko lepší, než nedělat nic“.

Nejlepší články e-mailem