Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií
15.4.2019 / Redakce

Vít Ježek (Rekola): Nevěřil bych, že se kolo dá vymyslet znovu

Vít Ježek (Rekola): Nevěřil bych, že se kolo dá vymyslet znovu
Určitě jste už alespoň jedno růžové kolo někdy viděli – jen v Praze se nachází takřka na každém rohu. Jak se jim podařilo prorazit? Máme si začít zvykat na nový pohyb po velkých městech? A jak se dá znovu vynalézt kolo? Povídali jsme si s Vítkem Ježkem, zakladatelem bikesharingové společnosti Rekola.

Jsou kola ve městech chvilkový trend, nebo se udrží?

Udrží, a nejen kola. Vzniká nám tu nový fenomén, který se jmenuje mikromobilta. Netýká se jen bikesharingu, ale všech vozítek lehčích než 10 kg. Ta jsou při určitých jízdách výhodnější, rychlejší, levnější nebo i pohodlnější než auto. Pěkný příklad jsou elektrické koloběžky, třeba tak, jak je vidíme v Americe. Tam je infrastruktura lépe připravená, mimo jiné i díky druhu a velikosti chodníků, na rozdíl od Prahy.

To je tedy budoucnost dopravy ve městech?

Je to fenomén, který je hrozně rychlý, mladý a ukazuje, že podle statistik je to nejrychleji rostoucí odvětví, které meziročně roste až desetinásobně v celém světě. Víme, že to je zajímavé, ale úplně přesně nevíme, kam to půjde. Víme, že to nahradí cesty autem, zejména v Americe, v Evropě hodně lidí jezdí MHDčkem.

Jak vlastně MHD s mikromobilitou vychází? Konkurují si, nebo se doplňují?

Ono to souvisí s dalším pojmem – multimodalitou. Před pěti, deseti lety jsme fungovali tak, že jsme využívali jeden druh dopravy. Vstanu, vylezu před barák, sednu do auta a celý den se pohybuju autem. Nebo si sednu na autobus a pořád jezdím busem. Multimodalita spočívá v tom, že třeba i v rámci jedné cesty využívám různé dopravní prostředky a můžu využívat jejich nejlepší vlastnosti. Jsem ve městě, je tu kolo. Potřebuju se dostat daleko, tak vezmu kolo a pojedu s ním na nádraží, tam si sednu na vlak, přesednu na MHD, pak sednu do sdíleného auta, abych dojel tam, kam potřebuju.

Rekola

Takže třeba metro se o budoucnost bát nemusí?

Metro je hrozně dobrý, rychlý a velkoobjemový prostředek, kterému se špatně konkuruje. Na druhou stranu má zastávky ve fixních místech, takže vás dokáže svézt třeba na ¾ trasy. Na zbývající část už můžete vzít zavděk právě jiným dopravním prostředkem.

Čekají nás tedy v budoucnu města bez aut?

Já nejsem carhater, auto je super dopravní prostředek na určitý typ cesty. Třeba když se potřebujete přestěhovat nebo jet 200 kilometrů daleko, na to je kolo nesmyslný. Ale když se chcete přesunout půl kilometru v centru, na to auto není nejlepší. Objíždíte trasu třeba pět kilometrů, protože jsou tam kolony, jednosměrky… Kdežto na kole, když ho máte k dispozici, tam budete mnohem rychleji. Ale nemyslím si, že by auta zmizela z ulic. Je možné, že se vydáme směrem sharingu – až přijde na trh levná Tesla 3, určitě se rozšíří elektrické fleedy k zápůjčkám.

Dá se říct, že doprava ve městech bude sdílená? Že lidi nebudou mít žádný vlastní dopravní prostředek? Koloběžky, auta, kola…

Křišťálovou kouli jsem si zrovna nechal doma, těžko říct. Myslím si, že v následujících měsících a málo letech uvidíme větší důraz na používání sdílených dopravních prostředků. Když se podíváme na kolo, v českém kontextu ho lidé dlouho vnímali jako něco ekologického, nebo záležitost sportovců, ne jako běžný dopravní prostředek, který si můžete jen tak půjčit.

Raketový nárůst v Praze

180 tisíc registrovaných zákazníků má aplikace Rekola v Praze. Zaznamenala tak více než 200% nárůst během jednoho roku.

Kdybyste srovnal velké město jako Prahu nebo Brno před deseti lety, teď a za deset let, kde budou nejmarkantnější rozdíly?

Na začátku bylo pár nadšenců na kolech z přesvědčení, nebyla k tomu dobře připravená infrastruktura. To nemusí říkat studie, ale i selský rozum – v momentě, kdy město není připravené na cyklistu, necítí se vítaně a bezpečně, potkáte cyklistů na silnici málo. Ve chvíli, kdy jsou tam ostatní cyklisté, snižuje se pravděpodobnost nehod, protože řidiči jsou připravení, že tam může jet člověk na kole nebo koloběžce. Před deseti lety jsme neměli mindset, že jezdit na kole a využívat ho jako dopravní prostředek, je normální. To se změnilo v těch posledních dvou, třech letech. Bavíme se ale o velkých městech jako je Praha, Brno, Ostrava. Když se koukneme třeba na Pardubice, tak tam to vnímání může být už delší dobu. 

Proč ale i tak spousta lidí na cyklistech nenechá nit suchou?

Já bych řekl, že tady nebyla správná argumentace ze strany cyklistické lobby. V podstatě se sama včlenila do války proti autům, a to je hrozně nešťastné. Argumentace se podle mě měla stavět na tom, že celé město sdílíme společně, a tak bychom se k sobě čistě lidsky měli chovat.

Takže spíše než systém selhávají jednotlivci?

To ne, ale každý by měl začít u sebe, ať už za volantem, na kole, nebo na koloběžce, i jako chodec. Vždycky by měl ten silnější dávat pozor na slabšího. Je to o ohleduplnosti. To město spolu sdílíme všichni dohromady. Kdybychom se všichni chovali jako prasata, nikomu se nebude na ulici chtít být. Když přijedeme o pár vteřin později, ale pustíme někoho na přechodu nebo někde zpomalíme, protože nechceme, aby se druhý cítil ohroženě, to je ta správná cesta.

Rekola

Je nějaká odlišnost využívání Rekol v Praze a třeba Frýdku-Místku?

Města jsou různě velká, takže uživatel nemusí na kole jet tak dlouho. Z hlediska délky výpůjčky, tak v Liberci je nejkratší asi tak šest minut. V Praze jsme měli partnera Hello Bank, která platila prvních 15 minut jízdy. A většina jízd po Praze se do té doby vešla, kolem 80 %. Rozdíl je i v kupní síle, což se snažíme reflektovat v ceníku u jednorázových výpůjček. To jsme ale neobjevili nic nového. Napadá mě ještě třetí, daty nepodložená věc – lidé častěji jezdí na sdílených kolech v místech s vyšší kriminalitou. Čistě proto, že vám neukradnou vlastní kolo.

Měnil se nějak váš byznys, když se objevila mikromobilita?

U nás ani ne, ale zacvičila s celým bikesharingem. Původně fungoval stanicovým systémem – kolo jste si mohli půjčit nebo vrátit jen na stanovištích. Stojany byly zakopané v zemi, což zvyšovalo náklady, které do toho musel někdo vložit, třeba město. Například Praha vypsala tendr na 100 milionů, což je relativně dost peněz. Tenhle bikesharing si logicky nemohla dovolit menší města.

A v čem byla Rekola jiná?

My jsme si říkali, že to není o stanicích, ale o kolech, takže jsme se systém od začátku snažili vymyslet chytřeji, než betonovat stojany a měnit a ohýbat tak město. Trend mikromobility je v synergii s tím, co jsme zkoumali a cítili od začátku a teď vidíme, že to zapadá do většího konceptu.

Rekola

Bikesharing není jen o nákupu stovky kol a jejich distribuci mezi lidi. Máte nějaké unikátní technologie, na které jste hrdí?

Předloni jsme vyvíjeli vlastní GPSku, protože jsme potřebovali trackovat kola, hlavně když jedou, ale jet nemají. Zároveň jsme nechtěli a nemohli měnit baterii na kole co dva dny. Na trhu nebyl produkt, co by zvládl fungovat takhle dlouho a zároveň přenášet data v reálném čase. Tak jsme si ho vyvinuli sami. Používáme to ve chvíli, kdy spouštíme službu v novém místě nebo v oblastech s vyšší kriminalitou.

Máte na inovace speciálně vyčleněný tým?

Letos si hrajeme s projektem, kterému říkáme inovační laboratoř. Už nepracujeme jen se softwarem, ale i s hardwarem. GPSka byla takovou první vlaštovkou, letos si budeme hrát s elektrokoly. Aby bylo pro uživatele co nejjednodušší a aby člověk, který s ním nemá žádnou zkušenost, mohl nasednout a jet. Aby to byl zážitek.

Když už mluvíte o uživatelích, využíváte uživatelská data?

Teď jsme si třeba hráli s QR kódy, které uživatelům usnadňují půjčování, ale my v rámci toho vidíme Big data a statistiky. Snažíme se proniknout do nějakých vzorců chování a pak optimalizovat, aby kola byla na správném místě ve správný čas – tedy když tam jsou lidi. I když to zkoušíte na menším městě, pořád je to chování třeba padesáti tisíc lidí.

TIP

Rekola se probojovala do finále E.ON Energy Globe v roce 2017. Myslíte, že je může váš projekt napodobit? Přihlaste jej do letošního ročníku!

Necháváte si kola stavět, nebo kupujete hotovky?

Kola jsme si stavěli sami, jsme v kontaktu přímo s výrobci součástek. Letos se poprvé část staví jinde. Součástky si ale třeba upravujeme i u výrobce, aby byly pro nás užitečné. Pokud kolo nemusíme vidět o pár dní déle díky tomu, že tady šroubek uděláme trochu jinak, aby ho stačilo dotáhnout jednou, ne za pět, ale za deset dnů, ve flotile 1000–2000 kol to hraje velkou roli. Nevěřil bych, že se dá kolo vymyslet znovu. Ale pokud ho sami provozujete a dáte někde o podložku víc, která zamezí defektům, kolo vydrží na ulici déle. Z toho pak těžíme my, ekonomicky. A lidi, co si na kolech můžou užít víc zážitků, ve výsledku taky.

Nejlepší články e-mailem