Dnes elektromobily energii především sají, do budoucna by ji nicméně mohly také vydávat a vracet zpátky do sítě. Obousměrné nabíjení dávno není pouhou teorií. Jen zbývá prosekat mu širší cestu do praxe.

Jedním z nejvýraznějších argumentů, kterým se odpůrci elektromobility ohání, jsou bezesporu baterie, respektive náročnost jejich výroby, a co s nimi dělat, když jim definitivně dojde dech. Jak dlouho vlastně nejmodernější akumulátory vydrží? Co se s nimi stane, když odejdou do křemíkového nebe? A co kdyby mohly dostat příslovečnou druhou mízu?

Už od dob průmyslové revoluce patří továrny a sklady k největším konzumentům energie. Jistě – bez průmyslu a na něj navázané logistiky bychom se obešli jen těžko. Když ale projíždíme nekonečnými řadami skladišť a industriálních budov na předměstích, nelze se nezeptat: Mohly by být tyto stavby, které den za dnem polykají kvanta energie, využitelné i pro její výrobu? Poslední dobou si tuto otázku pokládá čím dál tím více firem. Odpověď se většinou skrývá v solární energii.

Možná platí, že co je doma, to se počítá, ale ve věci vlastnictví vozů by se tato mantra mohla brzy změnit. Po éře spalin nastupuje epocha elektřiny, ve které se pravděpodobně víc vyplatí auta sdílet, než je mít zaparkovaná před domem.