Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Aktuálně čtete

Agrovoltaika: Nový domov pro úrodu i energii
5 min 2073
26.3.2021 / Daniel Storch / 5 min. čtení

Agrovoltaika: Nový domov pro úrodu i energii

Agrovoltaika: Nový domov pro úrodu i energii
Pole solárních kolektorů zbytečně zabírajících drahocennou zemědělskou půdu se brzy mohou stát minulostí. A přitom mohou panely zůstat na místě. Že to zní jako protimluv? Moderní trend jménem agrovoltaika s tím nesouhlasí.

Fotovoltaické panely na zemědělské půdě představují červený hadr pro značnou část lidí, kteří si pamatují, co se v naší zemi dělo kolem let 2009 a 2010. Ruku v ruce s nesmyslně nastavenými dotačními pobídkami tehdy nastal solární boom, který se následně přetransformoval v solární klondajk. Vznik gigantických solárních parků byl provázen neméně gigantickými podvody, manipulacemi s cenou za výkup elektřiny a daňovými úniky. Veřejné mínění tehdy začalo vnímat „solární barony“ jako mafiány propojené s organizovaným zločinem a je fakt, že za jedenáct let staré a drahé hříchy nebyla nikdy potrestaná žádná větší ryba a mnohé případy dodnes kolují soudními řečišti.

Na celé jedno odvětví fotovoltaického byznysu, který měl podpořit příklon moderní Evropy k obnovitelným zdrojům s výhledem na slunce, padl před jedenácti lety stín, kterému se nechce pryč. A je to škoda. Existuje totiž cesta, na níž by si mohly fotovoltaika a zemědělství podat ruce a žít ve vzájemné synergii, aniž by docházelo k degradaci a dalšímu zbytečnému zastavování půdy. Oné technologii se říká agrovoltaika a mohla by se stát novou šancí jak pro energetiky, tak pro zemědělce, kterak z polí kromě úrody a plodin získat také elektřinu.

Agrovoltaika_1

Následek ropných krizí

Termín agrovoltaika  je relativně nový, v odborných textech se začal objevovat kolem roku 2011. Sama myšlenka je nicméně starší. A pří pátrání po nejhlubších kořenech celé problematiky je potřeba se vydat až do první poloviny sedmdesátých let, kdy začalo zápolení o hlínu mezi potravinářským a energetickým průmyslem. První ropná krize, vyvolaná v říjnu 1973 jomkipurskou válkou, otevřela téma závislosti světa na ropě z politicky nestabilních regionů. V Brazílii byl proto spuštěn The National Alcohol Program, snažící se propagovat biolíh jako substituční palivo. Ethanol tehdy produkovaly především cukrovary. A výsledek? Vleklá potravinářská krize a růst cen základních potravinářských komodit, způsobené přechodem farmářů na pěstování plodin výhodnějších pro petrochemii. Pro oba klíčové průmysly nebylo v Brazílii dost ornice.

Výzva, kterak spojit zemědělství a energetiku, nicméně zůstala na stole a v roce 1981 se jí chopili němečtí badatelé Adolf Goetzberger a Armin Zastrow z Fraunhoferova institutu pro solární energetické systémy z Freiburgu. Jako první nabídli světu řešení opírající se o jednoduchou premisu: solární panely a plodiny mohou existovat na jednom místě, pokud se dokážou podělit o příchozí sluneční paprsky. Zkoumání, jak toho docílit, a následné uvedení teorie do praxe jsou posláním agrovoltaiky i dnes.

Visuté střechy a solární aleje

Fotovoltaika jakožto nevyčerpatelný zdroj energie bezpochyby výrazně promluví do budoucnosti lidstva, které opustí fosilní paliva. Ceny panelů klesají, navíc za poslední roky došlo k výrazným posunům na poli recyklace. Panely, jež jsou z 98 % tvořeny křemíkovými moduly, zvládnou současné zpracovatelské kapacity využít téměř bezezbytku, čímž dané mechanismy zbavují stigmatu příliš vysoké ekologické zátěže. Navíc je možné je instalovat ledaskam, nejen na brownfieldy, střechy budov a fasády, ale i na pole, aniž by byla půda v jakémkoli ohrožení, takže může sloužit dál svému původnímu účelu, ať k pěstování hospodářských plodin, anebo jako pastvina. Technologie by dokonce měla napomáhat zadržovat vláhu a bránit odparu během horkých letních dní. Otázka jen zní, jak v tomto případě solární panely instalovat. A zde nabízí agrovoltaika dvě řešení.

Agrovoltaika_4

Pro agrovoltaické účely bývají využívány tzv. bifaciální panely, lapající sluneční záření oběma stranami. Montovat je pak lze obdobně jako soláry na brownfieldech, šikmo a zaměřené na jih. Zvolené plodiny mohou růst pod nimi, v částečném stínu, ale stejně tak se níže může pohybovat skot či hospodářská technika. Dané řešení má však jednu zásadní nevýhodu: Znemožňuje produkci značné části plodin, které vyžadují intenzivní sluneční záření, a proto se hodí na pěstování komodit, které v našich zeměpisných šířkách mohou působit přinejmenším exoticky, například tolice vojtěšky, přezdívané Alfalfa, hlíznatých jamů, listnatého tara anebo brambory připomínajícího manioku. Na druhé straně by se ale v podobných podmínkách mělo dařit i běžným bramborám, batátům, některým ovocným stromům, podzemnici olejné, chřestu anebo salátu.

Varianta nicméně existuje i pro plodiny, které vyžadují přímý sluneční zásah. Stále častěji se totiž začínají objevovat konstrukce, na nichž jsou oboustranné panely nainstalovány vertikálně s orientací na východ a na západ. Pokud si nebudou stínit, mají i ty šanci pochytat značnou část záření a zároveň vytvářejí pomyslné aleje, na nichž pak mohou zemědělci hospodařit dle vlastního uvážení, ruku v ruce s udržitelností. I tak ale na podobné technologie v Česku narážíme zcela výjimečně. A tím pádem jediná logická otázka zní: proč, když například jedna ze studií asociace SolarPower Europe v loňském roce uvedla, že pouhé jedno procento evropské zemědělské půdy má při využití agrovoltaiky technický potenciál 700 gigawatt?

Česko na chvostu pelotonu

Zahraničí na agrovoltaiku slyší. Jako první začalo její výhody mimo teoretický rámec testovat Japonsko. Doktor Akira Nagašima z Národní univerzity v Jokohamě v roce 2004 vybudoval demontovatelnou panelovou strukturu a zkoumal její vliv na vegetaci rostoucí pod ní. Ve stejné době v Rakousku přišel vynálezce Hans Günter Czaloun s jednoduchou patentovanou konstrukcí, jež pohybovala se solárními panely dle potřeby s pomocí provazového systému.

Mezi současné hegemony v testování agrovoltaických technologií patří především Čína, Jižní Korea, Spojené státy a v Evropě se problematice věnují Itálie, Francie, Německo, Dánsko, dokonce i Chorvatsko a v posledních letech výrazně také Španělsko, které tvrdě bojuje s nespokojeností lokálních farmářů s nízkými výkupními cenami ovoce a zeleniny. Solární panely by jim skutečně mohly poskytnout vítaný vedlejší zdroj příjmů. V Německu a Francii pak podpora agrovoltaiky probíhá přímo na vládní úrovni, třebaže se tento trend zatím pere s unijní legislativou. V Česku je každopádně situace odlišná.

Agrovoltaika_3

První agrovoltaické zařízení u nás vybudoval ČEZ u své elektrárny v Ledvicích. Dochází zde k testování a ověřování jednotlivých technologií a přidružených faktorů, jako jsou účinnost, osvit a vedlejších vlivy. Je to však osamělá vlaštovka. Snad za to může trauma z dob solárního boomu anebo výhled na všudypřítomné lány řepky, případně obecný fakt, že každý vstup ekologie do energetického a palivového průmyslu nakonec skončil v Česku problémy. Pro politiky jako by se jednalo o tabuizované téma. Agrovoltaika u nás zatím nemá ani legislativní ukotvení, ani státní podporu. Jan Krčmář, předseda Solární asociace, se nechal na toto téma v rozhovoru pro Obnovitelne.cz slyšet: „Mezi našimi členy registrujeme zájem o realizaci projektů v oblasti agrovoltaiky. Bohužel to jsou zatím jen projekty v hlavách několika vizionářů, protože tyto projekty narážejí na zásadní bariéry ze strany státu. Jde mimo jiné o přesvědčení mnoha státních úředníků, že solární elektrárny patří pouze na střechy. V tomto přístupu jsme snad již jediní v Evropě.“

Problematickým se zároveň jeví zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Ten zatím kombinované agrovoltaické využití zemědělské půdy vůbec nezná, a kdo by přišel s kolektory, musel by se vzápětí smířit s vyjmutím daného území ze zemědělského půdního fondu, což znamená stopku pro farmářskou činnost. Ani chystaná novela zákona o podporovaných zdrojích energie bohužel nejspíš nepomůže. Ta by totiž měla zajistit transparentnost pro budoucí rozvoj obnovitelných energetických zdrojů, a mimo jiné se tak i zpětně vypořádat s nepěknou fotovoltaickou minulostí, avšak paradoxně přitom šlápne i na rašící výhonky agrovoltaiky tvrdším metrem a snížením výnosů pro sluneční byznys. Kdy k nám v plné parádě vtrhnou panelové střechy nad záhony a lány, je proto pořád trochu ve hvězdách. Nikdo ale nepochybuje, že se to stane. Výhody těchto technologií jsou natolik do očí bijící, že je zkrátka nejde věčně přehlížet

Nejlepší články e-mailem