Online magazín o tom, jak ušetřit a inspirovat se ve světě energií

Marek Winkler (FullCapacity): Vyrábíme nejchytřejší lavičku pod českým sluncem

Marek Winkler (FullCapacity): Vyrábíme nejchytřejší lavičku pod českým sluncem
Inspirováni boomem solární energetiky v Německu, rozhodli se tři ekologicky smýšlející kamarádi zaměřit na sluneční energii v osobním použití. Přibližně před rokem představili první českou „chytrou“ lavičku, vybavenou solárním panelem. O využití slunce ve veřejném prostoru a také o světě multimédií jsme si povídali s Markem Winklerem, jedním ze zakladatelů společnosti Full Capacity.

V květnu 2016 byl v litoměřickém parku instalovaný vůbec první exemplář vaší chytré lavičky se solárním panelem, kde si uživatelé mohou dobít mobilní telefon nebo použít  wi-fi připojení. Jaké máte ohlasy?

Musím říct, že výhradně kladné. Měli jsme trochu obavu, jak bude lavička fungovat v zimě, ale nic se nepokazilo a baterie se nevybila, třebaže sluníčko svítí v zimních měsících méně. Nesetkali jsme se ani s vandalismem. Možná proto, že lavička je odolná – sklo solárního panelu je vyrobené z tvrzeného skla, používaného například na autobusových zastávkách. Překvapilo nás snad jedině takřka nulové využití dobíjení telefonů přes indukci. Až v Ostravě, kde naše lavička slouží od října 2016, se objevilo pár zájemců.

Proč jste se zaměřili zrovna na vývoj lavičky?

Ta cesta byla trochu delší. Na začátku jsme vnímali, že každý řeší nabíjení telefonu, a protože jsme viděli, že v Německu se prodávají batohy se solárním panelem, rozhodli jsme se je nabídnout i u nás. Ale bohužel jsme nevzali dost vážně fakt, že ve střední Evropě nemá slunce takovou účinnost jako třeba v Itálii. Trápilo nás tedy, že batohy nedobíjejí tak rychle, jak jsme si představovali. Hledali jsme větší plochu, která logicky dokáže zachytit více slunečního svitu. Až nás napadlo: co kdyby to byla lavička v parku?  To bylo v roce 2014. Studentka ČVUT navrhla první prototyp lavičky, který jsme dokonce ještě stihli vyrobit, odvézt a vystavit na EXPO v Miláně v roce 2015.

Jak se vám to podařilo?

To souvisí s naším dalším, multimediálním zaměřením. Naše firma se totiž primárně zabývá realizacemi multimediálních expozic a lavička byla původně takový „hobby projekt“. Z toho titulu jsme dostali nabídku z ČVUT, abychom se společně s nimi zúčastnili soutěže o realizaci části českého pavilonu na světové výstavě EXPO. Komisař tehdy vypsal speciální soutěž pro vysoké školy, které dostaly k dispozici celé jedno patro v českém pavilonu - čili my jsme se stali realizátory vítězného studentského projektu. Lavičky si na sebe už pomalu také začínají vydělávat, ale co nás pořád jako firmu živí, je tvorba multimediálních expozic.

Marek Winkler 2

Na čem teď aktuálně pracujete?

Dokončujeme multimediální galerii v Iráku, kde jsou podobné věci, jaké jsme dělali pro EXPO: multimediální projekce, videomapping, dotykové displeje a tak dále. Jde o vůbec první galerii kurdské kultury. Také teď připravujeme pro jedno české ekocentrum instalaci, která by měla být podobná Laboratoři ticha. Mimochodem, tuto expozici jsme převezli z Milána do Prahy, takže je nyní k vidění v Národním Zemědělském muzeu v Praze. Máme také poptávku od italské firmy na biotop, který je podobný jako Laboratoř ticha. V tomto případě ho ale budeme muset předělat, jelikož v Apeninách je zcela jiný než u nás. 

Vraťme se ještě k lavičce. Nakolik se liší první prototyp od poslední verze?

Především hmotností. Studentka navrhla celou konstrukci z betonu, takže lavička vážila asi 650 kg a to jsme vzhledem k obtížné manipulaci chtěli změnit. Nechali jsme návrh předělat profesionálním designérem, který navrhl spodek z ocelových plechů, tvar víceméně ponechal stejný a betonová zůstala jen čela. Lavička nyní váží něco přes 300 kg. Také místo původně tří pospojovaných solárních panelů nyní používáme jeden panel vcelku, který si necháváme dělat na míru u české firmy. A také jsme pořídili lepší zamykání skříňky s elektronikou.

Lavička měla původně poskytovat internetové připojení, dobíjet telefony, měřit energii a monitorovat využití (počet uživatelů a dobu používání). Nyní pracujeme na tom, aby uměla také měřit čistotu ovzduší a hladinu hluku. Zároveň vyvíjíme odlehčenou verzi, jež dovolí zaplnit lavičkami celý park, aniž by celek působil hřmotně. Věřím, že na jaře příštího roku bychom mohli začít inovovaný model vyrábět.

Lavičku používají lidé v Litoměřicích a v Ostravě. Ve kterých dalších městech projevili zájem?

Máme nyní objednávky od dalších čtyř měst v jižních Čechách a na Moravě, jedno na Slovensku a další jsou v jednání. Rovněž jsme ve výběrovém řízení pro Prahu. Pokud vše dopadne podle plánu, do konce roku by mohlo být v České republice instalováno kolem dvaceti chytrých laviček. A jedna lavička nyní putuje do Astany, hlavního města Kazachstánu, kde pořádají světovou výstavu, zaměřenou na energetiku a její budoucnost.

S městy jsou ta jednání delší, navíc lavička není úplně levná. V základní verzi stojí 100 tisíc korun, což ale není tolik, když si uvědomíte, že cena zahrnuje kromě konstrukce lavičky také na míru vyvinutý počítač, solární panel a baterii. Na základě požadavku vzešlého z jednání s městy nicméně vyvíjíme levnější variantu lavičky bez solárního panelu. Ve městě je totiž leckde zbytečný: někde je obtížné najít vhodné místo, protože všude stíní domy, navíc každé větší město je zasíťované, takže tam nepotřebujete energii nikde shánět a lavička může dobíjet přes napojení na inženýrské sítě. Jistě, už to není o ekologii, ale pořád je to o chytré lavičce.

Kde jinde ve veřejném prostoru by podle vás šla využít solární energie?

Velmi se mi líbily dobíjecí doky pro elektromobily, které jsem viděl u italských benzinek. Byly koncipované jako krytá parkoviště se solárními panely na střeše, takže auta se dobíjela výhradně ze slunce. Doky byly tedy kompletně zelené, což je ideální. Ten pravý čas ale zřejmě teprve přijde s rozšířením elektromobilů a elektrokol. Na ta myslíme víc, nepotřebují tolik energie jako auto a dobíjecí stanoviště pro ně jsou součástí městského mobiliáře, který nás zajímá.

Jinak je určitě v sázce také odpadkový koš. Představte si zabudovaný lis, který lisuje odpadky, aby se jich vešlo do koše dovnitř víc, a zároveň zabudovaná čidla, jež hlásí popelářům, že je načase nádobu vysypat. V Praze už každopádně funguje několik chytrých odpadkových košů - popeláře zatím zavolat neumějí, ale dokážou slisovat odpad a dokonce mají solární panel.

Co se týče městského prostředí, považuji za zajímavý koncept chytrých semaforů, jež by pouštěly auta podle aktuální potřeby, a uměly by zařídit rychlý a hladký průjezd sanitky. A solární energii lze určitě využít také u osvětlení. V Itálii mají některé lampy solární panely – akumulovaná energie sice nevydrží na celou noc, ale pokryje alespoň podstatnou část doby. 

Možnosti využití solární energie jsou obrovské.

Nejlepší články e-mailem