V roce 2050 má být Česko a s ním i zbytek Evropy uhlíkově neutrální. Jak jsme na cestě k tomuto přelomovému momentu pokročili a jaké překážky jsou ještě před námi?

Ve většině evropských zemí jsou do alternativních zdrojů energie vkládány jak naděje na zlepšení stavu životního prostředí, tak nemalé finanční prostředky. U nás se jejich sektor příliš dobré pověsti netěší. Je ale naše nedůvěra v OZE oprávněná? Anebo je podezřívavý postoj části české veřejnosti založený na poměrně malém množství mediálně známých kauz, zatímco jiné zprávy, ukazující na užitečnost alternativních zdrojů energie, nám tak trochu unikají?

Ideál ekologické jízdy, tedy nabíjet elektromobil čistou energií z obnovitelných zdrojů, není díky nabíječkám se solárními panely nedosažitelný. Má svá omezení, ale pro řadu situací je řešením tak perfektním, až jednoho zarazí, že podobné nabíječky už dávno nevidíme na každém rohu.

Oxid uhličitý byl za nepřítele číslo jedna prohlášen už tolikrát, že jsme skoro zapomněli, jak užitečný plyn to vlastně je. Jeho jediná chyba vlastně spočívá v tom, že je ho ve vzduchu moc, a mění tím pádem naši atmosféru ve skleník. Co kdybychom se ho ale naučili ze vzduchu odebírat a začali o něm uvažovat jako o užitečné a levné surovině?