Už od dob průmyslové revoluce patří továrny a sklady k největším konzumentům energie. Jistě – bez průmyslu a na něj navázané logistiky bychom se obešli jen těžko. Když ale projíždíme nekonečnými řadami skladišť a industriálních budov na předměstích, nelze se nezeptat: Mohly by být tyto stavby, které den za dnem polykají kvanta energie, využitelné i pro její výrobu? Poslední dobou si tuto otázku pokládá čím dál tím více firem. Odpověď se většinou skrývá v solární energii.

Možná platí, že co je doma, to se počítá, ale ve věci vlastnictví vozů by se tato mantra mohla brzy změnit. Po éře spalin nastupuje epocha elektřiny, ve které se pravděpodobně víc vyplatí auta sdílet, než je mít zaparkovaná před domem.

V roce 2050 má být Česko a s ním i zbytek Evropy uhlíkově neutrální. Jak jsme na cestě k tomuto přelomovému momentu pokročili a jaké překážky jsou ještě před námi?